S bolestmi uší raději vždy k lékaři

Malé opáčko z anatomie

Sluchový orgán člověka se skládá ze tří částí – zevního ucha (boltec, zevní zvukovod a bubínek), středního ucha (bubínková dutina, sluchová trubice, řetěz sluchových kůstek – kladívko, kovadlinka, třmínek, a Eustachova tuba) a vnitřního ucha (labyrint s předsíní, semicirkulárními kanálky, hlemýžděm a Cortiho orgánem). Význam jednotlivých segmentů ucha je specifický a  zahrnuje sluchové, ale i polohové funkce. Zevní ucho představuje sběrný úsek: koncentruje tlak zvukové vlny na blánu bubínku. Bubínek a  sluchové kůstky tvoří převodovou oblast ucha. Statokinetické (rovnovážné) ústrojí ve vnitřním uchu reguluje pozici a pohyb hlavy a těla, a orientaci v prostoru.

Onemocnění zevního ucha

K  typickým příkladům chorob boltce a zevního zvukovodu počítáme úrazy. Bývají způsobeny úderem, škrábnutím, neodborným čištěním apod. Tzv. ztrátová zranění vznikají při autohaváriích, nehodách při střelbě aj. Omrzliny boltce jsou důsledkem delšího působení větru a chladu pod 0 °C, podle závažnosti mohou být I. – III. stupně. Záněty zevního ucha rozeznáváme bakteriální, virové, alergické, a to ohraničené (např. impetigo („chrásty“), folikulitida, nežit – furunkl) a neohraničené (ekzém, růže, gangréna). Jejich řešením jsou antibiotické a antiseptické masti a pasty vydávané na lékařský předpis. Mazová zátka (cerumen obturans) a cizí předměty ve zvukovodu (korálky, součásti hraček, luštěniny, uvíznutý hmyz) vyžadují návštěvu u specialisty.

Záněty středního ucha

Akutní zánět (katar) středouší je charakterizován prosáknutím bubínku a sliznice bubínkové dutiny. Vyvolávajícím činitelem bývají streptokoky, chřipkové a spalničkové viry, příp. pneumokoky. Často přechází v hnisavou formu spojenou s perforací bubínku a výtokem s příměsí krve a může zasáhnout spánkovou kost. Terapie zahrnuje paracentézu (protětí bubínku), zevní i celkové podávání antibiotik, antipyretika, drenáž bubínkové dutiny a později důslednou prevenci rýmy a zánětů vedlejších nosních dutin (sinusitidy). Chronický zánět středního ucha vzniká mnohdy již v dětství z prudkého zánětu. K jeho rozvoji přispívají např. opakované záněty nosohltanu, hypertrofická nosní mandle atd. U těchto nemocných zpravidla dochází k poškození sluchu různého stupně a zhoršení kvality života. Léčba je převážně operační.

Nepodceňujte pomoc odborníka

Bolest v oblasti sluchového ústrojí málokomu dovolí klidný spánek či bdění. Řadíme ji k  varovným příznakům, při kterém není radno odkládat lékařské ošetření. Některá onemocnění ucha lze zvládnout ambulantně, jiná v domácích podmínkách; u dětí je často nutná krátká hospitalizace. Pro doléčení má neopominutelný význam rekonvalescence a dočasné vyřazení z kolektivu.

Příklad z praxe:

37letý muž s běžnými dětskými chorobami a závislostí na tabáku v anamnéze navštívil ORL ambulanci kvůli zarudlému, bolestivému útvaru na pravém boltci. Ložisko bylo chirurgicky odstraněno, následně byl histologicky diagnostikován uzlovitý zánět kůže a chrupavky. Pacient je nadále bez obtíží, příčina vzniku zánětu není známa. Na vině by mohly být tlakové vlivy, neboť nemocný při volání preferoval přikládání telefonu vpravo.