Diabetes jako nálepka, obezita jako stigma

30. 9. 2022 · Mgr. Judita Konečná · 12 minut čtení

Cukrovkou neboli diabetem trpí zhruba každý desátý Čech a do budoucna lze očekávat ještě větší nárůst. Informovanost o této nemoci je ve společnosti však stále mizivá a setrvale kolem ní kolují různé mýty a nesprávné informace. O obezitě se na druhou stranu mluví hojně, jako národ se bohužel dostáváme do čela evropských statistik. Ať už se o diabetu mluví málo a o obezitě moc, některé informace jsou sdělovány tak nešetrně, že diabetika s obezitou srážejí a nemotivují vyhledat odbornou pomoc, především kvůli studu a strachu z odsouzení. Jak se s touto situací nejlépe vyrovnat, vám poradíme v našem článku.



Diabetes jako nálepka, obezita jako stigma
Diabetici s nadváhou často bojují se zkreslenými soudy svého okolí.

„Tak to asi nemůžeš jíst cukr, ne?“

Věta, kterou, troufám si tvrdit, každý člověk s diabetem slyšel už aspoň jednou, je mylná představa. To, že má někdo diabetes, opravdu neznamená, že nemůže jíst sladké. Stejně tak to neznamená, že si za jakýkoli typ diabetu může pouze a výhradně on sám. Ano, existuje mnoho důkazů o tom, že zdravý životní styl a strava hrají velkou roli především v prevenci diabetu 2. typu. Víme však stejně spolehlivě, že diabetes je multifaktoriálně podmíněné onemocnění. Roli při jeho vzniku hrají též genetická predispozice, stres, zázemí, prodělané nemoci, přítomná onemocnění a podobně.

Omezení k diabetu patří

Určitá omezení se s životem cukrovkáře samozřejmě pojí. Ovšem je možné si v nich najít takový způsob léčby a režim, který bude vyhovovat právě vám. Neznamená to, že se musíte hned všeho vzdávat, a už vůbec ne toho, co máte rádi. Ať už je to sladké, nebo třeba sport a pohyb, kdy by diabetes neměl být na překážku. V první situaci se obraťte s prosbou o konzultaci na nutriční terapeutku. Probere s vámi, jak na jídelníček, aby vaše chutě plně uspokojil. Ohledně sportu se můžete poradit s lékařem.  


Stigmatizace a diskriminace

Pokud máte diabetes 2. typu a navíc nadváhu či obezitu, je vysoká pravděpodobnost, že se setkáte s různými osobně zaměřenými negativními reakcemi. Bohužel často se pacienti svěřují s takovými zkušenostmi i ze zdravotnictví. Ano, je fakt, že redukce hmotnosti pomůže mnohé zdravotní komplikace zmírnit, komunikovat se to však má s určitou dávkou porozumění a citlivě.

Obézní diabetik ví sám nejlépe, že by měl zhubnout. Často se o to už několikrát pokusil a potřebuje spíš partnera v náročném procesu redukce hmotnosti než nelítostného soudce a tvrdého kritika. Odsouzení se občas dočká i od svého nejbližšího okolí a svůj zdravotní stav nebo nově nabytou diagnózu diabetu 2. typu pak bere jako vlastní selhání. Odtud je krůček ke spirále negativních myšlenek, které málokdo dokáže zúročit a proměnit ve vnitřní motivaci a počátek změny životního stylu.


„On je ale silný cukrovkář!“

Náhodně zaslechnutý úryvek z konverzace dvou žen v MHD, který obráží představu mnoha lidí o diabetu. Co se silnou a slabou cukrovkou vlastně myslí? Když se zeptáte, dozvíte se, že jde o to, zda si člověk s diabetem aplikuje, či neaplikuje inzulin. Má to úskalí:

Člověk s diabetem 1. typu získá nálepku, které se nemá šanci zbavit, protože inzulin k managementu diabetu potřebuje, a automaticky je zařazen do škatulky těch „horších“ diabetiků.
Člověk s diabetem 2. typu někdy může s medikamenty aplikovanými injekčně nebo díky inzulinové terapii dosahovat horších výsledků léčby a neznamená to, že tedy s léky selhal a dost se nesnažil.


Diabetes jako nálepka, obezita jako stigma1
Trpíte-li cukrovkou a zároveň kily navíc, zkuste se navzájem motivovat s někým, kdo řeší stejný problém.

Komu o diagnóze cukrovky říct?

Vysvětlovat, co diabetes je, lidem, kteří to vlastně slyšet ani nechtějí, je velmi vyčerpávající. Člověk s diabetem na to mnohdy rezignuje a svou nemoc i její psychickou náročnost se snaží zvládat sám. Někdy nalezne podporu aspoň u lidí se stejnou diagnózou, protože se vzájemně pochopí – dnes se snadněji najdou díky sociálním sítím

Těm, kteří diabetes na vlastní kůži nezažili, dejte šanci. Možná to přece jen za trpělivost v některých případech stojí. Krátké vysvětlení pomůže ulevit od budoucího napětí a zabrání nedorozuměním. Ať časem přece jen neplýtváte přespříliš, zeptejte se nejdříve, co o nemoci dotyčný vůbec ví. Pokud má základní přehled, uveďte na pravou míru ten zbytek. Pokud neví nic, třeba se zastydí, že dělá soudy bez dostatku informací.

Soudit diabetika kvůli hmotnosti je samozřejmě snadné. Ne každý však ale zná všechny okolnosti vašeho života, s nimiž se třeba objektivně ani nedalo nic udělat. A co se kritikou vlastně lidé snaží říct? Chce vás takový kritik motivovat, „nakopnout“, povzbudit nebo se ujistit, že znáte veškerá rizika vaší nemoci? Schválně se ho zkuste zeptat. Co tím myslí a proč vám to říká.


Diabetes a diskriminace na pracovišti

Specifickými situacemi pak jsou diskriminace na pracovišti, nebo dokonce před samotným přijetím do zaměstnání. Otázky na zdravotní stav u pracovního pohovoru jsou diskriminační. Na druhou stranu zaměstnavatel má právo vědět, zda jste způsobilí vykonávat činnost na dané pracovní pozici. K tomu se vyjadřuje svým posudkem lékař, který vykonává pracovnělékařské prohlídky pro dané pracoviště. Stávající zaměstnavatel by vám měl po stanovení diagnózy přizpůsobit či změnit činnost, pokud nadále nemůžete vykonávat tu dosavadní. Jestli se diskriminace z důvodu zdravotního stavu obáváte, informujte se u odborníka na danou oblast.

V práci to však není jen šéf, ale také kolegové – mají o diabetu vědět, nebo jim do toho nic není? Záleží na vás. Někdy je dobré mít někoho, kdo v případě hypoglykemie umí zasáhnout, má relevantní informace a můžete se na něj spolehnout.


Kde hledat zastání?

Především je zásadní srovnat si věci sám v sobě. Po sdělení diagnózy mnohdy přemítáte, co se dalo udělat jinak nebo líp, jak se tomu dalo předejít. Je dobré uvědomit si své chyby nebo nedostatky, ale než se dokola obviňovat raději se poučte a hledejte cesty, jak věci změnit. K aktuálnímu stavu vedly různé věci, zážitky a situace. Ty už teď člověk nezmění. Má ale ve svých rukou, jak se k nim postaví.

Mít cukrovku mnohé mění a je to změna velmi náročná. Život však plyne dál – „jen“ s cukrovkou. Pokud tuto skutečnost dokážete přijmout i s vědomím, že toho občas budete mít plné zuby, cukrovka bude to poslední, co vás bude zajímat. Víte o ní, snažíte se dělat maximum pro to, abyste předcházeli dalším zdravotním komplikacím a byli kompenzovaní. Ale to je maximum, co můžete udělat.

Když přijmete realitu, že někdy je to s cukrovkou jednodušší a jindy zase těžší, a budete se soustředit na to, jak to zvládáte, nikoli na to, co jste mohli udělat jinak, nebudou vám negativní reakce okolí tolik ubližovat.


Diabetes a nadváhu řeště u lékaře, u něhož se cítíte příjemně a s nímž se nebude o problému stydět mluvit.
Otevřená a upřímná komunikace s ošetřujícím lékařem, u kterého najdete porozumění, je základem úspěšného managmentu diabetu.

Komunikace diabetika s lékařem a rodinou

Jiné je to ve vztahu s lékařem – u člověka s diabetem bývá takový vztah v určitém smyslu slova na doživotí. Najděte si tedy takového odborného partnera, u kterého ucítíte porozumění, budete se mu umět otevřít a být k němu upřímný. Ovšem zároveň budete respektovat jeho autoritu, když vám doporučí nějakou změnu. Všichni občas potřebujeme nastavit zrcadlo a nejen opečovat, ale také postrčit a nasměrovat. 

Roli jak soudce, tak lékaře pak má občas tendenci přebírat rodinný příslušník. Možná má blízký člověk někdy pocit, že tomu ten „nemocný“ nevěnuje dostatek energie, není v režimu poctivý, jak by si druhý představoval. Nebo člověka s diabetem začne rodina vnímat jako nemocného se vším všudy, chodí kolem něj po špičkách a vyčleňují ho z běžného chodu domácnosti či rodinných událostí. Dávejte si na to pozor.

Ve vztahu je stěžejní důvěra – v souvislosti s diabetem nevyjímaje. Mějte „dveře otevřené“ pro případ, že člověk s diabetem potřebuje pomoc či podporu, a vy s diabetem se zase nebojte ozvat a říct, co potřebujete. Ani jedna strana pravděpodobně nechce, aby stigmatizace nebo diskriminace začínala už mezi zdmi domova.


Management diabetu

Poučování, že musíte držet dietu, je vcelku zbytečné a pro diabetika s nadváhou nepříjemné. Ukažte, že to máte ve svých rukou a aktivně se léčbou zabýváte. Lidé, kteří vás mají rádi, určitě uvidí a ocení snahu a pochopí, že tato změna potřebuje čas a trpělivost, aby přinesla kýžený efekt.

Management diabetu se nakonec může stát společným životním stylem v přípravě jídla nebo dodržování vyváženého jídelníčku se mohou angažovat oba partneři, ať už při tvoření jídelníčku, vaření nebo společného psaní nákupního seznamu. Stejně tak si může člověk bez diabetu občas preventivně změřit glykemii a mít o technologiích přehled, aby dokázal v rozhovoru o nich držet krok. V neposlední řadě zařadit pravidelnou pohybovou aktivitu, třeba se po práci společně vydat na krátkou procházku, přinese více společně stráveného času. Proměňte tak změny v režimu, který si diabetes žádá, ve zdravý životní styl, ze kterého mohou profitovat i blízcí.


Mgr. Judita Konečná

Působí jako psycholožka v rámci 3. Interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, na klinice endokrinologie a metabolismu a spolupracuje s Centrem kardiovaskulární péče Neuron Medical v Brně.

V rámci své činnosti se zaměřuje na pacienty s diabetem a obezitou, v rámci doktorského studia na 1. LF UK se pak výzkumně zabývá problematikou diabetického distresu a psychologických aspektů diabetu. 


Články k tématu Diabetes jako nálepka, obezita jako stigma

  • Diabetici často netuší, proč je pro ně péče o nohy tak důležitá. Péče o nohy, chodidla a o kůži vůbec musí být prioritou hned od zahájení léčby cukrovky. Jak správně pečovat o nohy a jak je chránit před hrozícími komplikacemi při cukrovce?
  • Co znamená diabetický stres a kdo je touto specifickou formou psychické zátěže ohrožen, jak souvisí se syndromem vyhoření a proč je potřeba zavčas řešit počínající úzkost především otevřenou a ohleduplnou komunikací, si můžete přečíst v novém článku.
  • „Máte diabetes,“ zazní z úst lékaře. Následuje edukace, učení aplikace inzulinu, případně nasazení léků, vysvětlení základních pojmů a požadavků na režim. Po stanovení diagnózy vyvstává mnoho otázek, mimo jiné také ta, jaká bude reakce okolí.
O autorovi
Mgr. Judita Konečná
Mgr. Judita Konečná
Působí jako psycholožka v rámci 3. Interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, na klinice endokrinologie a metabolismu a spolupracuje s Centrem kardiovaskulární péče Neuron Medical v Brně. V rámci své činnosti se zaměřuje na pacienty s diabetem a obezitou, v rámci doktorského studia na 1. LF UK se pak výzkumně zabývá problematikou diabetického distresu a psychologických aspektů diabetu.
Číst více od autora
O autorovi
Mgr. Judita Konečná
Mgr. Judita Konečná
Působí jako psycholožka v rámci 3. Interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, na klinice endokrinologie a metabolismu a spolupracuje s Centrem kardiovaskulární péče Neuron Medical v Brně....
Číst více od autora