Demence – příčiny, příznaky a léčba

1. 10. 2022 · Mgr. Lukáš Novotný · 11 minut čtení
  • Paměť

Demence je v současnosti ve světě sedmou nejčastější příčinou úmrtí mezi všemi nemocemi a jednou z hlavních příčin invalidity starších lidí. Ovlivňuje paměť, myšlení, orientaci, porozumění, schopnost učení, jazyk a úsudek. A především narušuje každodenní život dotyčného i jeho rodiny a okolí. Lze demenci předcházet, nebo je nevyhnutelným důsledkem stárnutí? A existuje v současnosti účinná léčba? Dozvíte se v našem článku.


Demence – příčiny, příznaky a léčba
Demence má fyzické, psychické, ale i sociální dopady nejen na postižené pacienty, ale také na jejich okolí.

Co je to demence?

Demence označuje stavy spojené s poklesem poznávacích neboli kognitivních funkcí. Znamená to, že dochází k poruchám paměti, soustředění, rozhodování a komunikace. Nemocí a stavů, které se kromě jiného projevují syndromem demence, zná současná medicína více než 50.

Mezi nejčastější patří neurodegenerativní demence a vaskulární demence. K poklesu kognitivních funkcí však může dojít i v důsledku úrazu, otravy (intoxikace), infekce nebo nádoru mozku. Demence je zpravidla postupně se rozvíjející onemocnění, které objeví ve vyšším věku (proto se někdy setkáváme s pojmem stařecká demence, i když se vlastně nejedná o žádnou konkrétní nemoc). Počáteční mírné potíže se postupně mohou zhoršit natolik, že se dotyčný stane nesoběstačným. Odhaduje se, že s demencí se v Česku potýká asi 150 tisíc osob.

K varovným signálům demence nepochybně patří opakované pokládání stejné otázky, obtížné vybavování slov a problémy s artikulací, špatná orientace v čase a prostoru, problémy s počítáním nebo nakládání s penězi, neschopnost plánovat běžné aktivity nebo změny nálad.


Jaké jsou nejčastější příčiny demence?

U neurodegenerativních demencí dochází k poruchám tvorby některých bílkovin, k jejich nežádoucímu ukládání v mozkové tkáni a k jejich degradaci. Z tohoto důvodu jsou někdy označovány také jako proteinopatie (termín můžeme přeložit jako „poruchy bílkovin“). Proč k těmto změnám dochází, není zcela jasné, předpokládá se, že roli mají jak dědičné předpoklady a věk, tak životní styl a přidružená onemocnění. Na nahromaděné abnormální bílkoviny reaguje imunitní systém. Ten spustí kaskádu reakcí, v jejichž důsledku dojde k poškození nervových buněk. Snižuje se nejen jejich počet, ale také tvorba propojení mezi nervovými buňkami. Tyto typy demencí se objevují obvykle ve vyšším věku a mají plíživý charakter s postupným zhoršováním v průběhu několika let. Neurodegenerativní demence tvoří většinu všech demencí. Spadá mezi ně:

  • Alzheimerova choroba. Způsobuje až 70 % všech demencí. Ačkoliv přesný mechanismus není zcela objasněn, vědci se přiklánějí k teorii, že dochází k tvorbě amyloidních plaků (shluky bílkoviny beta-amyloidu) a neurobrilárních klubek (vláknité struktury tvořené bílkovinou tau). Zatímco plaky poškozují nervové buňky, klubka narušují mezibuněčná propojení. Nejtypičtější je ztráta krátkodobé paměti.
  • Demence s Lewyho tělísky. V mozku vznikají ložiska s nahromaděnou bílkovinou alfa-synuklein. K charakteristickým projevům patří halucinace, rychlé pohyby očí, zpomalení motorického pohybu.
  • Parkinsonova choroba. V mozku se vyskytují také Lewyho tělíska, ale kognitivní funkce jsou postiženy až v pozdějším stádiu choroby. Nejprve dochází k poškození motoriky.
  • Frontotemporální demence. Jsou charakteristické rozpadem nervových buněk a mezibuněčných propojení v čelním a spánkovém laloku mozku. Tyto oblasti jsou obecně spojené s osobností, chování a jazykem. Běžné příznaky postihují chování (Pickova choroba), typické jsou také nedostatky taktu a empatie a poruchy řeči.

Cévně podmíněné neboli vaskulární demence jsou způsobeny změnami průtoku krve mozkem (ať už ve smyslu krvácení nebo naopak nedokrvení). Na rozdíl od neurodegenerativních demencí probíhají vaskulární demence rychleji a zhoršují se skokově. Rizikovými faktory pro jejich rozvoj jsou vysoký krevní tlak a diabetes.

U celé řady stavů dochází ke smíšeným demencím, kdy se projevují jak neurodegenerativní změny, tak cévní poruchy. Rozlišují se také sekundární demence, jejichž příčinami jsou stavy a onemocnění mimo mozkovou tkáň (nedostatek vitaminu B12, nízká funkce štítné žlázy, hypoglykemická komplikace cukrovky, úraz, alkoholismus). Tyto demence jsou méně časté. Patří k nim také stavy, které jsou způsobeny užíváním návykových látek.


Jaké jsou příznaky demence?

O demenci se hovoří v případě, že jsou postiženy minimálně 2 mozkové funkce zároveň:

  • paměť
  • myšlení
  • komunikace
  • orientace
  • úsudek
  • chování

Stupně demence  – od mírných poruch po těžkou demenci
Podle závažnosti příznaků se rozlišuje několik stádií demence. U těžších forem vyžaduje pacient asistenci.

Stupně demence

  • Mírná porucha kognitivních funkcí. Je na pomezí normálního stavu a demence. Užívá se taky pojem benigní stařecká zapomětlivost. Vedle zapomnětlivosti patří k běžným projevům mírné problémy s vybavováním slov. Tento stav však ještě nemusí znamenat, že se bude výrazně zhoršovat.
  • Lehká demence. K příznakům patří umísťování věcí na nesprávné místo, zapomnětlivost, problémy s řešením složitějších úkolů, obtíže s vyjadřováním emocí, dezorientace v čase i prostoru. Dotyčná osoba je často depresivní a projevují se u ní mírné změny osobnosti (podezíravost, zlost, agresivita). Osoba s lehkou demencí je stále schopna samostatného fungování.
  • Středně těžká demence. Vyskytují se znatelné poruchy soudnosti, prohlubují se změny osobnosti. Typická je obtížná komunikace, bloudění, poruchy chování, halucinace, podezírání a stavy zmatenosti. Člověk není schopen vykonávat běžné aktivity, problémy má i s vykonáváním osobní hygieny a oblékáním, proto potřebuje asistenci.
  • Těžká demence. V tomto stádiu se připojují také poruchy příjmu potravy, nerozpoznávání blízkých osob, nechápání okolního aktuálního dění. Nemocný není schopen souvislé řeči, chůze, objevují se poruchy vylučování. Dochází k naprosté izolaci od okolního světa a úplné ztrátě soběstačnosti.

Léčba demencí

Při léčbě demencí je klíčové určit správnou příčinu, a hlavně začít s terapií včas. Pokud jsou kognitivní poruchy navozeny v důsledku onemocnění nacházejícího se mimo mozkovou tkáň (poruchy štítné žlázy, intoxikace), dochází po nasazení vhodné léčby k výraznému zlepšení stavu a někdy až k návratu do normálu. V případě neurodegenerativních a vaskulárních demencí léčba cílící na příčinu onemocnění zatím neexistuje. Farmakoterapie je v těchto případech symptomatická, má za úkol zpomalit rozvoj onemocnění a umožnit pacientovi být co nejdelší dobu soběstačný.

Léky, které se používají v terapii demence, označujeme jako antidementiva nebo kognitiva. Zlepšují paměť, pozornost a zpomalují progresi onemocnění. Využívají se zejména v terapii demencí Alzheimerova typu nebo u demencí s Lewiho tělísky. V lehkých a středně těžkých stádiích demence se upřednostňují tzv. inhibitory acetylcholinesterázy – nejčastěji donepezil, méně často rivastigmin nebo galantamin. Zvyšují hladinu mediátoru acetylcholinu v určitých částech mozku, kterého je ho při neurodegenerativních demencích nedostatek. K léčbě středně těžké a těžké demence se používá memantin (antagonista NMDA receptorů), někdy v kombinaci s donepezilem.

Při demenci se často vyskytuje deprese, nespavost nebo poruchy chování. K léčbě těchto příznaků jsou k dispozici antidepresiva, hypnotika, antipsychotika a v neposlední řadě také nefarmakologické postupy. Důležitá je rovněž léčba dalších přidružených nemocí (vysoký krevní tlak, diabetes atd.)





Ke zlepšení (s věkem souvisejících) zhoršených kognitivních funkcí a kvality života při mírné demenci se používá také standardizovaný extrakt z Ginkgo biloba. Obsahují jej rostlinné léčivé přípravky Gingio 40 mg, Gingio 80 mg a Gingio 120 mg. Maximální denní dávka je 240 mg extraktu, rozložená do více dávek během dne. Léčba by měla trvat nejméně 8 týdnů. Pokud po 3 měsících nedojde ke zlepšení příznaků nebo pokud patologické příznaky zesílí, je potřeba zkontrolovat, zda je pokračování v léčbě nadále odůvodněné. O vhodnosti užívání je vhodné se předem poradit s lékařem nebo lékárníkem, důležité je posoudit možné riziko interakce s léky na ředění krve. Užívání přípravků s extraktem z Ginkgo biloba by mělo vysazeno 3-4 dny před plánovaným chirurgickým zákrokem. Léčivé přípravky Gingio jsou dostupné bez lékařského předpisu.

Gingio 40 mg potahované tablety: Jedna tableta obsahuje Ginkgo extractum siccum raffinatum et quantificatum (35-67:1), extrahováno acetonem 60 % (V/V) 40 mg (odpovídá 8,8 – 10,8 mg flavonových glykosidů a 2,16 – 2,64 mg terpenolaktonů – gingkolidů a bilobalidu).

Gingio 80 mg potahované tablety: Jedna potahovaná tableta obsahuje Ginkgo extractum siccum raffinatum et quantificatum (35 – 67 : 1), extrahováno acetonem 60% V/V 80 mg (odpovídá 17, 6 - 21,6 mg flavonových glykosidů a 4,32 - 5,28 mg terpenolaktonů - gingkolidů, bilobalidu).

Gingio 120 mg potahované tablety: Jedna potahovaná tableta obsahuje Ginkgo extractum siccum raffinatum et quantificatum (35 – 67 : 1), extrahováno acetonem 60% V/V 120 mg (odpovídá 26, 4 - 32,4 mg flavonových glykosidů a 6, 48 – 7,92 mg terpenolaktonů - ginkgkolidů, bilobalidu).

Léčivé přípravky Gingio 40 mg, Gingio 8 mg a Gingio 120 mg jsou léčivé přípravky k vnitřnímu užití. Pečlivě čtěte příbalovou informaci. 

Reklama na léčivé přípravky.




Veškeré pochody v těle, a tedy i pozornost do značné míry ovlivňuje stravování a dostatečný pitný režim.

  • Do jídelníčku bychom měli zařadit dostatek omega-3 mastných kyselin. DHA je esenciální omega-3 mastná kyselina přispívající k udržení normální činnosti mozku. Příznivého účinku se dosáhne při přívodu 250 mg DHA denně. Bohatým zdrojem omega-3 mastných kyselin je olej z mořských ryb.

  • Poruchy paměti a soustředění často souvisejí s únavou a vyčerpáním. K normální funkci nervové soustavy a k podpoře psychické činnosti přispívá hořčík. Pozitivní vliv na nervovou soustavu mají také vitaminy ze skupiny B (B1, B2, B3, B6, B7, B12 a vitamin C). Dostatek vitaminů a minerálů nalezneme zejména v čerstvém ovoci a zelenině, ale také v ořeších, celozrnných obilovinách a luštěninách.

  • Lecitin je v našem těle součástí téměř každé buňky. Lecitin obsahuje cholin, který se v našem těle přemění na acetylcholin. Tato látka přenáší v mozku impulsy mezi nervovými buňkami. Lecitin najdeme v potravinách jako játra, vaječné žloutky, sójové boby a ořechy.

Existuje prevence vzniku demence?

Zaručený způsob, jak zabránit demenci, bohužel neexistuje. Na druhou stranu zdravý životní styl s dostatkem pohybu, vyváženou stravou, normální tělesnou hmotností, pravidelnou psychickou, ale také společenskou aktivitou snižují riziko rozvoje demence až o třetinu. Vhodný je bezesporu také trénink mozku – křížovky, sudoku, šachy, skládání puzzle, drobné manuální činnosti. Při jakýchkoliv pochybnostech si nenechávejte své potíže pro sebe a poraďte se svým ošetřujícím lékařem. Včasné odhalení problémů a dobře nastavená léčba prodlouží kvalitní život bez výrazných omezení.



Články k tématu Demence – příčiny, příznaky a léčba

  • Alzheimerova choroba – jak ji poznat a jak se léčí?

    Alzheimerova choroba – jak ji poznat a jak se léčí?

    · 8 minut čtení
    • Paměť
    • Senioři
    Alzheimerova choroba je závažné onemocnění, při němž dochází k postupnému úbytku nervových buněk v mozku. Jedná se o nejčastější formu demence. Postihuje zejména seniory, kteří vlivem nemoci přichází o soběstačnost. Jak život s Alzheimerem zvládnout?
  • Soustředění a podpora paměti

    Soustředění a podpora paměti

    · 10 minut čtení
    • Paměť
    Hledáte klíče nebo mobil? Stojíte přede dveřmi a nevíte, pro co jste se vrátili? Občasné zapomínání je při dnešním rychlém životním stylu zcela běžné. S přibývajícím věkem dochází k přirozenému zhoršení krátkodobé paměti a ke snížené schopnosti učit se novým věcem. Kdy by měl člověk zpozornět a poruchy paměti a soustředění začít u sebe či svých blízkých řešit?
  • Nočním spánkem ke zdravějšímu životu

    Nočním spánkem ke zdravějšímu životu

    · 3 minuty čtení
    • Zdraví a prevence
    • Paměť
    V dětských pokojích našich babiček visíval obrázek anděla strážného, jak se sklání nad spícím dítětem a chrání je. Moderní věda existenci tohoto ochránce potvrdila: jmenuje se melatonin. Jedná se o „spánkový“ hormon tvořící se ve žláze epifýze (šišince neboli nadvěsku mozkovém), a to téměř výhradně během tmavé části dne.