Sacharidy – kompletní průvodce
Sacharidy patří spolu s tuky a bílkovinami mezi tři základní skupiny makroživin, které ve stravě přijímáme. Pod pojmem makroživina si představme látku, z níž může tělo čerpat energii, a případně i stavební prvky pro svůj růst a životní funkce. jaká jsou výživová doporučení pro příjem sacharidů? Co konkrétně mají v našem v těle na starost a proč je zásadní umět mezi nimi rozlišovat?

Obsah článku
Obsah článku
Co jsou to sacharidy?
Sacharidy jsou organické látky skládající se z jedné nebo více cukerných jednotek. Podle počtu těchto jednotek v molekule sacharidu rozlišujeme jednoduché sacharidy (cukry) a složené sacharidy (komplexní sacharidy, polysacharidy). Sacharidy proto chápejme jako širší skupinu látek, než jsou samotné cukry.
Funkce sacharidů
Sacharidy jsou hlavním palivem pro naše tělo. V trávicím traktu se sacharidy rozloží na jednotlivé cukerné jednotky (např. glukóza), které se následně vstřebají do krevního oběhu. Vlivem působení inzulinu se cukr z krve následně vstřebá do buněk a poslouží jako zdroj energie např. pro dýchání, pohyb či mozkovou činnost.
Pokud máme dostatek energie k uspokojení aktuálních potřeb, uloží tělo přebytek cukru ve formě glykogenu do jater a svalů. Z jaterního glykogenu je tato energie průběžně uvolňována, čímž dochází ke stabilizaci hladiny krevního cukru mezi jednotlivými jídly. Svalový glykogen uvolňuje energii do svalů v případě intenzivního tělesného výdeje. Pokud naplníme zásoby glykogenu a dále přijímáme cukry, naše tělo tyto přebytečné sacharidy přemění na tukové jednotky (triglyceridy) a uloží je do tukové tkáně.
Pokud nejsou sacharidy ve stravě vůbec zastoupeny, musí tělo glukózu získat ze svých energetických zásob. Nejprve se uvolňuje z jaterního glykogenu, jeho kapacity je však omezená. Následně proto na řadu přichází svalstvo a teprve potom tuková tkáň. Proto pokud si dáme za cíl shodit přebytečná kila, nebude řešením prosté hladovění. Vedlo by kromě jiného ke ztrátě svalstva a k poklesu výkonnosti. Základem je přiměřené zastoupení jednotlivých makroživin ve stravě a pravidelný pohyb.
Druhy sacharidů a jejich charakteristika
Např. glukóza (hroznový cukr), fruktóza (ovocný cukr), galaktóza
Monosacharidy spolu s disacharidy jsou jednoduché sacharidy, označujeme je jako cukry. Jsou tráveny velmi rychle, což okamžitě způsobí nárůst hladiny krevního cukru (glykémie). To vede k uvolnění velkého množství inzulínu a k rychlému vstupu glukózy do buněk. Brzy po konzumaci cukrů proto následuje pocit hladu. Cukry propůjčují jídlům sladkou chuť. Jejich příjem by neměl překročit 10 % celkového energetického příjmu, v populaci je však bohužel běžně značně vyšší. Nadměrný příjem cukrů velmi často vede ke zdravotním komplikacím, zejména k obezitě, diabetu a srdečně-cévním nemocem.
Např. sacharóza (řepný cukr, třetinový cukr), laktóza (mléčný cukr), maltóza
Disacharidy spolu s monosacharidy představují jednoduché sacharidy, označujeme je jako cukry. Jsou tráveny velmi rychle, což okamžitě způsobí nárůst hladiny krevního cukru (glykémie). To vede k uvolnění velkého množství inzulínu a k rychlému vstupu glukózy do buněk. Brzy po konzumaci cukrů proto následuje pocit hladu. Cukry propůjčují jídlům sladkou chuť. Jejich příjem by neměl překročit 10 % celkového energetického příjmu, v populaci je však bohužel běžně značně vyšší. Nadměrný příjem cukrů velmi často vede ke zdravotním komplikacím, zejména k obezitě, diabetu a srdečně-cévním nemocem.
Např. škrob a vláknina
Polysacharidy (komplexní sacharidy) jsou tráveny delší dobu, díky čemuž nedochází k rychlým výkyvům hladiny krevního cukru. Energie je uvolňována postupně a organismus je stabilně zasycen na delší dobu. Zatímco škrob je energetickým zdrojem (postupně se rozloží na jednoduché cukry), úlohou vlákniny je regulovat příjem ostatních makroživin a podporovat střevní funkce. Polysacharidy by měly tvořit výraznou většinu přijímaných sacharidů.

Sacharidy v potravě
Celkový denní příjem sacharidů by obecně měl dosahovat 50–55 %, přičemž pokud bychom se podívali na poměr komplexní sacharidy vs. cukry, již víme, že výrazně by měly dominovat právě polysacharidy. Výjimkou jsou těžce manuálně pracující lidé nebo sportovci, kteří mohou cukry ve větším množstvím přijímat v dobách vysoké fyzické aktivity jako zdroj rychlé energie a pro cílenou obnovu svalového glykogenu. Opačnou výjimkou jsou nízkosacharidové diety, při kterých se přijímá sacharidů jen do 45 % celkového energetického příjmu a ze kterých mohou profitovat především osoby s diabetem 2. typu a inzulinovou rezistencí.
Stabilizaci krevní hladiny cukru dosáhneme nejen omezením celkového denního příjmu cukrů, ale také tím, že je budeme konzumovat společně s dalšími makroživinami – polysacharidy, tuky a bílkovinami. Uveďme konkrétní příklad: sladkost ve formě tyčinky vychýlí hladinu glukózy méně, pokud si ji dáme „za odměnu“ bezprostředně po hlavním jídle, než pokud bychom ji ujídali uprostřed mezi jídly. Cukry jsou v nezpracovaných potravinách často přirozeně vázány na vlákninu a další látky, což také zpomaluje jejich vstřebávání. Výhodnější je proto sníst čerstvá jablka než vypít stejné množství jablečné šťávy, sníst uvařené brambory než si dát stejné množství bramborové kaše apod. Druhotně zpracované potraviny navíc často přišly o tělu prospěšné látky, jako jsou vitaminy nebo minerály.

Můžu si dát sacharidy na noc?
Vede konzumace sacharidů v pozdních večerních hodinách k ukládání tukových zásob?
- Za ukládání tukové tkáně může z drtivé části celkový denní energetický nadbytek. To je stav, kdy během dne přijmeme potravou více energie, než ji vydáme svým bazálním metabolismem (fungováním těla v klidu) a tělesnou aktivitou.
- Ať sníme sacharidy v poledne nebo večer, kalorický příjem bude v obou případech stejný. Denní doba příjmu jednotlivých složek potravy nemá na tvorbu tukové tkáně podstatný vliv.
- Doporučení pro večerní stravování proto zůstávají obdobná jako v jiné denní doby – preferujeme pokrmy s vyšším obsahem bílkovin, nenasycených mastných kyselin (tzv. „zdravých tuků“) a polysacharidů. Omezujeme tučná jídla a cukry. Tělu večer nesvědčí ani velké porce a přemíra vlákniny.
- Nebezpečí spočívá ve špatných stravovacích návycích, především v dohánění celodenního příjmu večer před spaním. Hladovění během dne nás často vede k výběru kaloricky bohatých potravin. Večerní jídlo bývá navíc často konzumováno při sledování televize a dalších obrazovek, leckdy proto vede k ujídání sladkostí a dalších chutných, avšak většinou málo zdravých jídel.
