Mononukleóza – příznaky, komplikace a léčba
Infekční mononukleóza nejčastěji trápí studenty a mladé dospělé. Jedná se o nepříjemné a v některých případech i zdlouhavé virové onemocnění. Jakými způsoby se nemoc přenáší a jaká je nakažlivost? Jak se nemoc zjišťuje, jaké jsou možnosti léčby a na co si dát v průběhu zotavování pozor?
Obsah článku
Nemoc z líbání
Romantické pojmenování nemoc z líbání, pod kterým infekční mononukleózu mnozí známe, správně naznačuje, že nejčastějším způsobem přenosu infekce je přenos slinami. Jde o virové onemocnění, jehož původcem je virus Epstein-Barrové (EBV). Po prodělání nemoci získává člověk proti nemoci protilátky, takže již nemůže plně onemocnět. Zároveň však virus v těle po celý život přetrvává v latentním stavu – můžeme zjednodušeně říct, že virus v těle „spí“. Přechodně se může virus opět aktivovat, typicky v případě výskytu jiné infekce (ať již probíhající viditelně nebo bez povšimnutí). Takto reaktivovaná mononukleóza se neprojevuje žádnými příznaky a nijak se neléčí. Dotyčný člověk však vylučuje virus slinami a stává se přechodně zdrojem infekce pro všechny, kteří nemoc ještě neprodělali.
Mononukleóza a inkubační doba
Doba mezi nakažením a výskytem prvního příznaku (tj. inkubační doba) je velmi dlouhá. Trvá obvykle mezi 3 až 6 týdny, přičemž již v tomto období je nakažený člověk mírně infekční pro své okolí.
Mononukleóza – jaká je nakažlivost?
Virus se šíří nejčastěji přímým kontaktem s nakaženou osobou, nejčastěji slinami. Největší infekčnost zaznamenáváme v akutní fázi nemoci, kdy jsou přítomné výrazné příznaky nemoci. Nemusí přitom jít jen o líbání, které je s přenosem nemoci typicky spojováno. K nakažení může dojít i během obyčejného kýchání, kašlání nebo při sdílení předmětů osobní potřeby, jako je příbor, láhev s vodou nebo kosmetické prostředky. V tomto období však zpravidla nemocný člověk dodržuje hygienická opatření a snaží se zamezit přenosu infekce na své okolí.
Častěji je tak zdrojem infekce člověk, u kterého došlo v časovém odstupu od dříve prodělané akutní fáze nemoci k reaktivaci mononukleózy. Osoba s reaktivovanou mononukleózou nepociťuje žádné zjevné příznaky infekce, a proto se neizoluje od ostatních. Vylučuje virus slinami a stává se tak tichým zdrojem infekce pro všechny, kteří nemoc doposud neprodělali.
Příznaky infekční mononukleózy
- horečka
- zvětšené, bolestivé uzliny (na krku, v podpaží)
- silná únava (přidružit se může svalová slabost, bolest hlavy, nadměrná spavost)
- bolest břicha, nechutenství
- vyrážka (v ústech, na kůži)
- otok sleziny nebo jater
Příznaky se nemusí objevit všechny. V leckterých případech infekce proběhne bez většího povšimnutí, například jako chřipka nebo nemoci z nachlazení, se kterými řadu projevů sdílí. Akutní příznaky jako horečka a bolest v krku obvykle odezní během 1-2 týdnů. Další projevy nemoci jako zduření uzlin, únava či zvětšení sleziny mohou několik dalších týdnů. Lidé s mononukleózou se tak často cítí zdraví až po 2 až 3 měsících.
Testy na mononukleózu
Určit správnou diagnózu nebývá vždy jednoduché. Lékař provede podrobný rozhovor s nemocným a zaměří se na důsledné zhodnocení všech přítomných projevů, včetně kontroly lymfatických žláz na krku, v podpaží a v tříslech.
Následně provede výtěr z krku, odebere krev a vyšetří krevní obraz a jaterní funkce. Zvýšený počet bílých krvinek může poukazovat na právě probíhající infekci. K definitivnímu potvrzení nemoci obvykle slouží testy na specifické protilátky proti původci infekce (EBV).
Jak se infekční mononukleózy léčí?
Podobně jako u nemocí z nachlazení nemáme k dispozici specifickou léčbu. Podání antibiotik by vzhledem k virovému původci nemoci k úlevě nevedlo (na rozdíl například od bakteriální angíny vyvolané streptokokem). Antibiotika nacházejí uplatnění pouze v případě souběžné bakteriální infekce.
Většina případů mononukleózy je relativně mírná a nemoc během několika týdnů samovolně odezní. Léčba se zaměřuje na mírnění přítomných příznaků. Potřebnou úlevu poskytují léky proti horečce a bolesti. Při bolesti v krku jsou k dispozici pastilky, spreje a kloktadla. Výhodné je kombinovat preparáty s antivirovým účinkem s přípravky zaměřenými především na úlevu od bolesti a otoku. Vhodné je přidat přírodní látky (šalvěj, řepík) nebo kloktat slanou vodu. Při mononukleóze je velmi důležitý klidový režim. Odpočinek pomáhá tělu rychleji se zotavit. Nadměrné cvičení nebo zvedání těžkých břemen naopak tělo vysiluje, a navíc ohrožuje oslabenou slezinu, které v krajním případě hrozí prasknutí. Neméně důležité je respektovat opatření snižující riziko přenosu infekce: pravidelné mytí rukou a zamezení sdílení osobních předmětů a jídla s blízkými lidmi.
Mononukleóza u dětí
Možná budete překvapeni, ale do pěti let věku se virem nakazí asi polovina dětí. V tomto věku se však zpravidla nerozvíjí plná forma infekční mononukleózy s typickými příznaky, ale nákaza proběhne bezpříznakově nebo jen s drobnými projevy. Dítě se vybuduje protilátky proti viru a velmi pravděpodobně již nikdy v budoucím životě nerozvine plnou formu nemoci. Podobně jako u dospělých můžete dítěti ulevit od příznaků volně dostupnými léky proti horečce a bolesti a přípravky proti bolesti v krku podle věku dítěte. Dítě potřebuje při nemoci dostatek tekutin, klid a vědomí, že rodiče jsou pro něj nablízku. Samozřejmostí by měla být hygienická opatření.
Mononukleóza a dieta
Nejen odpočinek, ale také pestrá vyvážená strava pomůže nemocnému člověku cítit se lépe dříve. Bohatý jídelníček tělu dodá energii a důležité látky pro boj s infekcí. Kvalitními zdroji vitaminů, minerálů a antioxidantů jsou čerstvá zelenina a ovoce, ryby, libové maso, luštěniny a celozrnné pečivo. Důležité je myslet na dostatečný pitný režim. Při mononukleóze je vhodné ulehčit játrům. Nedoporučuje se již striktně dodržovat speciální jídelníček při mononukleóze s plošným omezením tuků, avšak smaženým jídlům bychom se měli vyhnout. Z podobných důvodů k sobě nejdou dohromady mononukleóza a alkohol.
