Penis

Hezký den,mezi důležité známky svědčící pro organický charakter poruchy, které u Vás však nepředpokládám a lze je označit za krajně nepravděpodobné, patří vyšší věk, přítomnost závažných cévních onemocnění, např. hypertenze, diabetu, ICHS, či užívání léků, které jako vedlejší účinek mohou zhoršovat erekci (βblokátory, antidepresiva SSRI, neuroleptika..), nikotinismus, dosavadní přiměřený heterosexuální vývoj, pozvolný začátek poruchy, zhoršení erekce při onanii a nekoitálních praktikách, pokles četnosti či snížení kvality ranních erekcí, obtížné dosahování erekce během předehry. Naopak spíše pro psychogenní průběh dysfunkce svědčí opačná kriteria jako jsou nižší věk, neurotické rysy v osobnosti, chybění či narušení partnerského vztahu, pomalejší psychosexuální vývoj, náhlý začátek poruchy, kvalitní erekce při onanii a nekoitálních praktikách, časté a kvalitní ranní erekce, dobrá erekce během předehry a její náhlý pokles před vaginální imisí, tendence k vyhýbání se sexuálním stykům. U erektilní dysfunkce se u mladých jedinců tedy uplatňuje zejména psychogenní etiologie a za hlavní přístup se v léčbě považuje sexoterapie, případně doplněná vasodilatancii (pentoxyfyllin, naftidrofuryl, kodergokrin) a inhibitory fosfodiesterázy 5 (sildenafil, tadalafil, vardenafil, avanafil) předepisované nejčastěji sexuologem, andrologem, urologem i psychiatrem. Sexoterapii (námět ke studiu:) lze charakterizovat jako kognitivně behaviorální párovou metodu, směřující k rozvoji vzájemného sebepoznání, nekoitálních praktik, k potlačení výkonnostního pojetí sexuality a performační anxiety. Centrum pozornosti je přeneseno z vlastního sebepozorování na partnerku. U výraznější poruchy platí dočasný zákaz pokusů o soulož. Při selhání erekce by pacient měl vnímat dynamiku fyziologických pochodů a pokusit se o její znovuobnovení. Nekoitální praktiky umožňují realizovat sexuální akt i s nedokonalou erekcí třeba až k dosažení vzájemného orgasmu. Pro některé pacienty je nepříjemné vůbec připustit si psychogenní složku poruchy, protože to vnímají jako osobnostní nedostatek či selhání. Základy sexoterapie vypracovali Masters a Johnsonová, v našich podmínkách se jí podrobně věnoval klinický psycholog Stanislav Kratochvíl (Sexuální dysfunkce; Sex – radosti a starosti – sexuální hry pro muže a ženy). Ani odhalení časté organické příčiny erektilní poruchy by nemělo vést k velkému ústupu od sexoterapie. Ta může potencovat efekt jiné léčby a preventivně předcházet relapsu. Přítomnost organických příčin kromě toho nevylučuje podíl psychogenní složky. Přínosem sexoterapie je i párové vnímání sexuality. Porucha erekce není zpravidla jen individuální záležitostí muže. Partnerka může být zdrojem užitečných informací o kvalitě erekce, ale i o prožívání a chování partnera během pohlavního styku. Muži spíše přeceňují význam koitální aktivity pro své partnerky, naopak opomíjejí nekoitální stimulaci v případě selhání s tím, že partnerka o ni nestojí. Konfrontace s názorem partnerky a povzbuzení k párové komunikaci může přispět ke snížení úzkosti. Na druhou stranu se setkáváme s partnerkami, které slangově označujeme jako "kastrující". Jedná se o ženy, které dávají otevřeně najevo, že selhání muže netolerují a "buď se sebou něco udělá nebo má se sexem konec". Tady je na místě i terapie postojů partnerky. Při anamnéze je třeba zmínit i volbu antikoncepční metody, protože používání přerušované soulože a kondomu může přispívat ke zvýšenému sebepozorování a nárůstu anxiety. Někdy se terapeuti setkávají s dotazem pacientů na vhodnost změny partnerky. Přestože někteří sexuologové používají surrogátní terapeutky, obecný názor je odlišný. Nová sexuální partnerka sice může zvýšit vzrušivost, ale doprovodné podmínky včetně vzájemné neznalosti vedou spíše k nárůstu úzkosti. Existuje určitý podíl mužů, kteří téměř pravidelně selhávají v erekci na počátku každého partnerského vztahu a s prohloubením vztahu se porucha spontánně upraví. Úspěšné nastartování perspektivního a harmonického partnerského vztahu přeje Lukáš Dobrovolný