Jak vybrat matraci? Praktický průvodce pro zdravý spánek

Pokud se s partnerem či partnerkou shodnete na požadovaných vlastnostech matrace (hlavně na tuhosti), je vždy lepší jedna velká než dvě samostatné, leda byste se při spaní opravdu důsledně vyhýbali mezeře mezi dvěma jednolůžkovými nebo ji vycpali opravdu kvalitním klínem.

Existují také matrace, které tvoří jeden kus, ale jejichž dvě poloviny mají rozdílné vlastnosti. Běžné to nicméně není.

Vyšší matrace mohou být komfortnější, protože se na ně snáze usedá a lépe se z nich slézá. Zdravým dospělým v nejlepších letech to mnohdy může být jedno, ale senioři nebo osoby s bolestmi zad, chronickými onemocněními či postižením mohou preferovat právě větší výšku.

Pokud máte například postel na míru umístěnou ve specifickém výklenku, budete si muset pořídit také odpovídající matraci na míru. Atypické matrace mají nestandardní rozměry nebo tvary, často jsou to matrace do dětských postýlek, karavanů či právě nábytku na míru.

Pěna různých druhů je v současnosti nejoblíbenějším materiálem při výrobě matrací. Velmi často se různé druhy kombinují do „sendvičové matrace“, kterou si představíme níže.

Konkrétně jde obvykle o základní, levnou PUR pěnu; prodyšnější a trvanlivější HR (studenou) pěnu a oblíbenou paměťovou pěnu, která výborně kopíruje tvar vašeho těla a nabízí dobrý protitlak. 

Mohlo by to působit, že levné, pružinové matrace jsou „nemoderní“, ale pokud jste standardně zdraví, standardně těžcí apod., není nic špatného na tom, že zvolíte právě tento typ. Nejdou polohovat, ale jsou úžasně vzdušné a krásně pruží.

Latexové matrace jsou vyráběné z přírodního nebo umělého latexu. Velmi hezky pruží, takže vytvářejí dojem podobný pružinám. Jsou komfortní, ale méně prodyšné.

Sendvičové matrace chytře kombinují různé vrstvy s různými výhodami – mohou například obsahovat i pevnou vrstvu z kokosového vlákna, jež zvyšuje celkovou tuhost. Zónové matrace jsou (jak napovídá název) rozdělené na oblasti s různými vlastnosti, aby lépe podpíraly konkrétní části těla. Dále existují speciální ortopedické/zdravotní matrace, které mohou ocenit uživatelé (nejen) s rozličnými zdravotními problémy.

Vhodné pro osoby s nižší hmotností – do 60 kg (H1) a do 80 kg (H2).

Velmi měkké matrace (tuhost 1) mohou volit například lidé s velmi nízkou váhou (řekněme po 50/60 kg) nebo senioři, kteří zaprvé také často váží méně, zadruhé trpívají např. na bolesti kloubů a ocení měkčí podklad.

Jsou s tím ale spojená dvě důležitá „ALE“. Níže si vysvětlíme, že malé děti jsou sice lehké (často hluboce pod 50 kg), ale pro ně měkká matrace vhodná není. Starší osoby nebo lidé, které sužují nemoci pohybového ústrojí, možná ocení měkkost, ale jde jen o jeden z parametrů – jednoznačně doporučujeme, abyste se přinejmenším poohlédli po speciálních, ortopedických/zdravotních matracích. Nízká tuhost možná bude žádoucí, ale není vše.

Univerzální volba pro většinu uživatelů s hmotností mezi 70 a 100 kg. Nabízí vyvážený poměr mezi oporou a pohodlím a je vhodná pro různé spánkové polohy.

Pokud tedy máte standardní váhu, můžete vybírat právě střední tuhosti kolem stupně 3. Pak už záleží na vašich preferencích, jestli inklinujete spíše k měkčímu podkladu, nebo oceňujete oporu. Jak jen chcete.

Nejvyšší stupně tuhosti jsou vhodné pro uživatele s vyšší tělesnou hmotností. Doporučují se osobám s hmotností nad 100 kg nebo těm, kteří preferují tvrdší ležení. H5 matrace jsou vhodné i z ortopedických důvodů, například při zdravotních potížích vyžadujících velmi tvrdý podklad.

Pokud vážíte 150 kg, dá se předpokládat, že tuhosti 1–3 pro vás vhodné nebudou. Naopak je možné očekávat, že byste se měli poohlédnout po tuhosti 5.

Obvykle jsou naše těla dost citlivá na to, aby rozpoznala proleželá místa a nerovnosti. Proleželá matrace může nepříjemně tlačit, když změníte polohu či se posunete o pár centimetrů. U „mechanických“ matrací, hlavně tedy pružinových, může být dobrým indikátorem vrzání či skřípání. Obecně se dá říct, že byste se měli probouzet svěží a bez bolestí, netrpíte-li na nějaké zdravotní potíže. Dobrá matrace by vám měla padnout a zajistit pohodlí. Posledním ukazatelem je prostá životnost – ta obvykle, mj. z hygienických důvodů, činí kolem 10 let, i když může samozřejmě být delší.

Určitě není špatný nápad poradit se s lékařem či fyzioterapeutem. Obecně se doporučují spíše tužší matrace (tuhost 3+), protože páteř potřebuje dobrou oporu. Na druhou stranu by tělo nemělo být napjaté z ležení na příliš tvrdém podkladu. Vhodným řešením mohou být také anatomické nebo zónové matrace. 

Teoreticky to není „nutné“, matrace může ležet například na rovné desce, ale rošt – a to kvalitní – je jednoznačně lepší. Zajišťuje větrání, matraci správně podpírá a sám trochu pruží, čímž může ještě zvýšit komfort, ale ne na úkor tvrdosti materiálu matrace. Pozor jen na kompatibilitu. Některé rošty jsou polohovatelné, ale rozhodně to neplatí pro každý typ matrace (např. pružinové ohýbat nejdou). 

Ano.

Není to nutnost, to v žádném případě, ale v určitých situacích může být topper vysloveně užitečný. Pokud z jakéhokoli důvodu nespíte na matraci, která je vybraná přímo pro vás (např. v zařízeném nájemním bytě), může měkčí či tvrdší topper zvýšit váš komfort. Proleželou, starou matraci samozřejmě zázračně neobnoví, ale může sjednotit mírné nerovnosti. Také chrání hlavní matraci před znečištěním. Jeho potah je navíc snáze snímatelný a pratelný, protože je topper nižší.

Stoprocentně ano. Nemá vliv na komfort, ale chrání matraci před znečištěním, např. od potu. Potahy bývají pratelné, ale nejsou vodotěsné, takže se k jádru matrace může dostat vlhkost, jež láká roztoče (či plísně). Chránič je pohodlné a zpravidla levné řešení, jak matraci ochránit, aniž by utrpěla kvalita spánku.

Přechodné období trvá obvykle 1 až 2 týdny, protože tělo si musí zvyknout na nový typ opory. Pokud ani po 3–4 týdnech necítíte zlepšení, je možné, že vám matrace nesedí, případně že je problém s roštem. Někdy může pomoci již zmíněný topper (vrchní matrace).