Jak vybrat dětskou chůvičku?

Základem je audiochůvička, která přenáší pouze zvuk. Obvykle nabízí tzv. režim VOX (případně výrobcem nazvaný jinak, například EKO), díky kterému nemusíte poslouchat neustálý šum. Funguje tak, že dětská jednotka začne přenášet zvuk do rodičovské jednotky až ve chvíli, kdy její senzory zaznamenají hluk – typicky tedy pláč miminka.

Zvuk nemusí vždy stačit. U videochůviček má dětská jednotka integrovanou kameru, která k rodičům živě přenáší video – buď do rodičovské jednotky s displejem, nebo (u některých modelů) na mobilní telefon.

Někdy si miminko jen zapláče při přetáčení na druhý bok a okamžitě zase usne. Díky videu víte, že je vše v pořádku, i když jste zaslechli zvuk. Pokud kamera podporuje přiblížení (zoom) a děťátko spí například na návštěvě v cestovní postýlce, kde nemáte monitor dechu, můžete dokonce i na dálku sledovat, že se mu zvedá hrudník; i kdyby byl obraz zrnitý.

Jindy je dítě vzhůru, ale potichu, a pokud právě neusnulo v bezpečné dětské postýlce, mohlo by nenápadně provádět nějakou nebezpečnou neplechu. Kamera vidí vše, zvuk by vás v tomto případě nevaroval.

Videochůvičky navíc mají využití také u starších dětí. Tím samozřejmě nemyslíme teenagery, ale například tří až pětileté děti. Běžně by například nebylo bezpečné nechat takto malé dítě samotné v napuštěné vaně s hračkami do vody. Pokud ho ovšem máte pod neustálým dohledem na displeji (a nehrozí, že se například postaví a uklouzne), můžete se na chvíli fyzicky vzdálit.

Jak jsme uvedli výše, chůvička a standardní monitor dechu jsou dva diametrálně odlišné přístroje. Přesto je teoreticky možné monitor nahradit, pokud si pořídíte chůvičku se speciální výbavou nebo příslušenstvím.

Existují chůvičky, které pomocí kamery s vysokým rozlišením sledují dýchání (tedy pohyb dítěte) vizuálně. Jiné modely zase zahrnují speciální příslušenství (například chytrou „ponožku“ nebo náramek), jež zdraví děťátka hlídá tím, že monitoruje jiné životní funkce – typicky tepovou frekvenci a okysličení krve.

Na trhu jsou ale takovéto chůvičky vzácností, čemuž odpovídá i vyšší cena. V žádném případě vás od těchto pokročilých modelů neodrazujeme, ale většina lidí volí dva samostatné přístroje.

Čím vyšší dosah, tím kvalitnější vysílače a přijímače pravděpodobně výrobce použil. Pozor ale na to, že jde o dosah ve volném prostoru; zdi domu či bytu ho zkracují. Ve standardním obydlí byste nicméně neměli mít se signálem problémy.

Napájení ze sítě je praktický standard, ale doporučujeme vedle něj i bateriový pohon. Ten se hodí, pokud chcete chůvičku někam dočasně přenést, nebo například v případě, že vypadne proud. Jen si ověřte, zda provoz na baterie nabízejí obě jednotky, nebo jen jedna.

Ideální jsou každopádně nabíjecí (vyměnitelné) tužkové baterie, které nabíjí samotná chůvička. Postačí ale také klasické (nenabíjecí) baterie, případně nevyměnitelný akumulátor.

Je běžné (byť to neplatí vždy!), že chůvička nabízí možnost přenášet váš hlas do dětské jednotky, pokud se chcete pokusit uklidnit miminko na dálku.

U rodičovské jednotky je dále vhodné, když můžete regulovat hlasitost; v případě videochůviček ideálně až na nulu.

U chůviček s videem sledujte rozlišení kamery. Full HD je pochopitelně lepší než HD, a to hlavně v případě, že kamera nabízí zoom, tedy přiblížení. Zpravidla jde totiž o výřez a zvětšení videa, takže se vyšší rozlišení hodí. Je standardem, že kamera nabízí infračervené přisvícení, takže vidíte, co se děje v místnosti s dítětem, i když je v ní úplná tma (byť je pak obraz samozřejmě černobílý).

Naopak nestandardní jsou kamery, kterými můžete na dálku otáčet o až 360°. Ty se hodí u sourozenců i v případě, že máte hodně pohyblivého potomka.

Možnost promluvit na dítě přes mikrofon jsme již zmínili. Hodit se ale mohou i další způsoby uklidňování/uspávání. Konkrétně jde o různé uklidňující melodie a ukolébavky, případně o přírodní i umělé zvuky, jež podporují spánek (šum, déšť apod.).

Pokud vaše děti nerady usínají za tmy, oceníte funkci nočního světla. To není neviditelné přisvícení pro kameru, nýbrž „opravdové“, jemné světlo, které místnost nerušivě, neagresivně osvítí. Ideálně by mělo být možné ho ovládat na dálku, z rodičovské jednotky. Existují dokonce i modely s projektorem.

Lepší videochůvičky nabízejí vysílání obrazu nejen do rodičovské jednotky, nýbrž také na chytrý telefon (samozřejmě bezpečně, šifrovaně). Existují dokonce modely, které rodičovskou jednotku vůbec nemají, a v rámci úspor místo toho vysílají výhradně na mobil.

Výhodou může být dosah, který je v případě mobilního telefonu se signálem prakticky neomezený. Také se zpravidla mobilní aplikace ovládá snáz, protože dotykový displej telefonu mívá lepší a přesnější odezvu než tlačítka na chůvičce. A mobil si můžete vzít kdykoli kamkoli s sebou, takže vůbec nemusíte řešit napájení, kterému jsme se věnovali výše.

Na to neexistuje jednoznačná odpověď, protože záleží na vašich konkrétních potřebách a preferencích. Nepochybujeme, že mnoha uživatelům může stačit úplně základní model bez jakýchkoli přidaných funkcí – například pokud bydlíte v malé garsonce.

Jak jsme uvedli výše, chůvičku můžete využít také u starších dětí, a to ve spoustě situací. Může jít o vhodný kompromis ve chvíli, kdy malé dítě chce něco dělat samo (například si hrát s hračkami ve vaně), ale bylo by ještě nezodpovědné ho nechat bez dozoru.

Stanovit hranici mezi soukromím dětí a jejich bezpečností je samozřejmě na vás a vaší dohodě s nimi, a nepředpokládáme, že byste chůvičku měli v pokoji 17letého „dítěte“. Věříme nicméně, že pokud chůvičku koupíte k novorozenci, budete ji moci aktivně využívat mnoho let.

Podobně jako u jiné elektroniky, i tady máte na výběr. Je také logické, že rozbít se sice může jakýkoli přístroj jakéhokoli výrobce, ale že do naší nabídky zařazujeme prověřené nebo jinak důvěryhodné značky. Pomyslnou zárukou kvality může být velký výrobce, jako je Philips, vVýborný poměr ceny a výkonu zase nabízejí značky jako například TrueLife či VTECH, jež jsou také známé a zavedené. Neobávejte se ale ani jiných značek.