štítní žláza - nedostatek jodu

Hezký den,pro optimální tvorbu hormonů štítnice je rozhodující dostatečný přívod jódu potravní cestou. Je důležité, aby ho člověk neměl nedostatek, ale ani dlouhodobý nadbytek (blokuje sekreci hormonu ve štítné žláze a podporuje tvorbu strumy a hypotyreózu). V současné době u nás nejčastější příčinu hypotyreózy představuje na jódu nezávislý autoimunitní zánět štítné žlázy – chronická lymfocytární tyreoiditida. Toto onemocnění je způsobeno poškozením štítné žlázy složkami vlastního imunitního systému – především lymfocyty, vzácně i protilátkami. Ty rozpoznávají tkáň štítnice jako „cizí“ a ničí ji stejným způsobem, jakoby se jednalo např. o virovou či bakteriální infekci. Příčina této imunitní poruchy není dosud zcela objasněna. Většinou jde o vliv tzv. zevních faktorů (např. infekce, toxických vlivů prostředí, stresu aj.) u osob se zvýšenou vnímavostí, která je dána dědičnými vlivy. Štítná žláza využívá denně asi 75 μg jodidu k syntéze hormonů, které váže v thyreoglobulinu. Zbytek se vrací zpět do tělního oběhu. Zásobní množství organicky vázaného jódu je ve žláze značné. Slouží jako ochrana před obdobím eventuálního deficitu, které se v našich podmínkách ovšem vyskytuje raritně (též díky jodované soli) a prakticky se objevuje maximálně v období těhotenství a laktace (viz níže). Doporučená denní dávka (DDD) jódu pro dospělého člověka činí zhruba 150 µg (občas se uvádí 1 µg/kg váhy, u těhotných a kojících stoupá až k hranici 250 µg/den). Kelp mluví přesně o tomto množství (150 µg) v jedné tabletě. Nicméně předávkování diskutovaným prvkem ze skupiny halogenů se stává velmi zřídka (projevuje se kovovou pachutí v ústech, zvracením, průjmy, úzkostí, nespavostí..). Přestože je nutné počítat s jeho příjmem i v potravě, muselo by dojít k překročení DDD přinejmenším 10krát (1500 µg/den), aby bylo možné vůbec mluvit o potencionálním ohrožení. Před podáním jódu je nutné zjistit přítomnost současné hypertyreózy (tou jistě netrpíte) nebo nodulární strumy (s největší pravděpodobností též nikoliv) či jejich výskytu v anamnéze. Vylučování jódu se děje převážně močí (80-90 % přijaté dávky). K zjištění jodové tělesné bilance lze použít jako ukazatel urinální sekreci (jodurie) či zástupně biochemicky plazmatickou kvantifikací thyroxinu či trijodthyroninu. Nicméně žádný z postupů nelze provádět v domácích podmínkách a též v medicínské praxi se k nim sahá velmi omezeně. Příjemný pomalu nastávající víkend přeje Lukáš Dobrovolný