Zánět střev – příčiny, příznaky a léčba
Bolesti břicha, průjem nebo krev ve stolici mohou mít řadu různých příčin. Někdy jde o krátkodobý problém, například střevní infekci, jindy mohou obtíže souviset s jinými, různě vážnými nemocemi. Kdy může vzniknout zánět střev? Jaké jsou typické příznaky? Jaké jsou možnosti léčby?
Obsah článku
Obsah článku
Co je zánět střev?
Zánět střev může postihovat tenké nebo tlusté střevo a mít infekční, autoimunitní, cévní nebo jinou příčinu. Podle postižené oblasti trávicího traktu se rozlišují pojmy gastroenteritida (zánět žaludku a tenkého střeva), enteritida (zánět tenkého střeva), enterokolitida (zánět tenkého a tlustého střeva) a kolitida (zánět tlustého střeva).
Akutní vs. chronický zánět střev
- Akutní střevní zánět se zpravidla rozvíjí náhle a trvá dny až týdny. Častou příčinou jsou infekce, zejména virové a bakteriální. Typickými příznaky jsou průjem, bolesti či křeče břicha, někdy také zvracení a horečka. Největším rizikem bývá nadměrná ztráta tekutin a minerálů, zejména při výrazném průjmu a zvracení.
- Chronický zánět má dlouhodobý nebo opakující se průběh. Patří sem především idiopatické střevní záněty (IBD), tedy Crohnova choroba a ulcerózní kolitida. Typické je střídání období, kdy jsou obtíže mírné nebo zcela chybí (tzv. remise), s obdobími jejich zhoršení (tzv. relaps).
Hlavní příčiny vzniku zánětu střev
Mezi možné příčiny zánětu střev patří zejména:
- Infekce. Zánět střev mohou vyvolat viry, bakterie nebo případně paraziti. Přenos často probíhá prostřednictvím kontaminovaných potravin či vody nebo kontaktem s nakaženou osobou. Pro akutní infekční onemocnění s průjmem a někdy horečkou se někdy hovorově používá označení střevní chřipka. Mezi běžné virové původce střevní infekce patří noroviry, rotaviry a adenoviry, z bakterií jsou to například Salmonella, Campylobacter nebo některé patogenní kmeny Escherichia coli. Odlišnou komplikací je infekce bakterií Clostridioides difficile, která se může objevit v souvislosti s užíváním antibiotik a může způsobit závažný zánět tlustého střeva.
- Autoimunitní nemoci. Nejčastěji jde o Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu, které souhrnně označujeme jako idiopatické (též nespecifické) střevní záněty. Často se používá také anglická zkratka IBD – Inflammatory Bowel Disease. Jde o nemoci, při kterých imunitní systém ve střevě reaguje nepřiměřeně a vzniká chronický zánět. Obě nemoci obvykle probíhají ve střídajících se obdobích aktivity a zlepšení. Léčba je dlouhodobá a jejím cílem je potlačit zánět a dosáhnout zmírnění příznaků.
- Celiakie. Při této chronické nemoci dochází k nesprávné imunitní reakci na lepek. Lepek je směs bílkovin, které se vyskytují v pšenici, žitu a ječmeni – tedy například v mouce, běžném pečivu, koláčích nebo těstovinách.
- Nedokrvení střeva. Nejčastější formou je ischemická kolitida. K nedokrvení dochází ve chvíli, kdy se zúží nebo zablokují cévy, které střevo vyživují. Nedostatek kyslíku způsobí podráždění a následně zánět. Častěji se ischemická kolitida týká starších pacientů, kteří mají aterosklerotické postižení tepen nebo jsou po náročné břišní operaci. Většinou jde o akutní zdravotní komplikaci, která po zaléčení odezní.
- Některé léky. Typickým příkladem rizikových léků jsou přípravky proti bolesti a zánětu, označované jako nesteroidní antiflogistika. Dlouhodobé užívání může u některých lidí poškodit žaludeční nebo střevní sliznici a vyvolat nebo zhoršit střevní zánět.
- Ozařování. Radioterapie v oblasti břicha nebo pánve může ve vzácnějších případech poškodit střevní sliznici.
Příznaky a komplikace zánětu střev
Mezi časté projevy patří:
- průjem
- bolesti a křeče břicha
- krev nebo hlen ve stolici
- nevolnost a někdy zvracení
- zvýšená teplota nebo horečka
- únava a nechutenství
- nechtěný úbytek tělesné hmotnosti
U Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy se mohou objevit také projevy mimo trávicí trakt, například bolesti kloubů, kožní nebo oční obtíže.
Střevní záněty mohou poškodit organismus. Společným rizikem je dehydratace a podvýživa, protože poškozené střevo nedokáže správně vstřebávat živiny. U těžších bakteriálních průjmů nebo při dlouhodobém užívání léků na bolest ze skupiny nesteroidních antiflogistik hrozí vznik vředů a krvácení do střeva. Přítomnost Crohnovy nemoci může způsobit zúžení střeva, vznik hnisavých ložisek, popřípadě velmi vzácně i životu nebezpečné protržení střeva. U chronických střevních zánětů z dlouhodobého hlediska stoupá riziko vzniku rakoviny střev. Pokud jde o nedokrvení střeva, nebezpečím je odumření části střeva, které vyžaduje okamžitou operaci.
Diagnostika zánětu střev
Lékař při vyšetření vychází z charakteru obtíží, jejich délky, předchozích onemocnění, užívaných léků a dalších okolností. Na cílený rozhovor s pacientem podle situace může navázat laboratorní a zobrazovací vyšetření. Z krve lze hodnotit krevní obraz a známky zánětu. Vyšetření stolice může pomoci odhalit infekci nebo přítomnost zánětlivé aktivity. K tomu slouží fekální kalprotektin, který může pomoci odlišit zánětlivé onemocnění střeva od některých nezánětlivých příčin obtíží. Součástí diagnostiky může být kolonoskopie nebo jiné endoskopické vyšetření, při kterém lze sledovat vnitřní prostor střeva a odebrat vzorky tkáně k histologickému vyšetření. Podle podezření na konkrétní onemocnění lze využít také ultrazvuk, magnetickou rezonanci nebo CT.
Léčba zánětu střev a dietní opatření
Léčba závisí především na příčině. U akutních infekcí je nejdůležitější dostatečný příjem tekutin a doplnění ztracených minerálů, například formou orálních rehydratačních roztoků (tzv. ORS). Je možné přidat volně prodejné přípravky proti průjmu, například diosmektit. Při bakteriálních infekcích může lékař zvážit použití antibiotik. Jako prevence proti rotavirovým infekcím je dostupné očkování již v kojeneckém věku.
Crohnova choroba a ulcerózní kolitida vyžadují dlouhodobou léčbu zaměřenou na potlačení zánětu a udržení remise. Podle závažnosti a typu onemocnění se používají kortikosteroidy, imunosupresiva, biologická léčba nebo další cílené léky. U některých pacientů může být doporučena operace, zejména při závažných komplikacích nebo nedostatečném účinku léčby.
Strava by měla být přizpůsobena konkrétnímu onemocnění a aktuálním obtížím. Neexistuje univerzální dieta, která by byla vhodná pro všechny pacienty se zánětem střev. Při střevní infekci se doporučuje lehce stravitelná dieta s nízkým obsahem tuků a vlákniny, která šetří zažívání (např. banány, loupaná rýže, vařená mrkev). Při dlouhodobých střevních zánětech mohou obtíže způsobovat například některé druhy vlákniny nebo mléčné výrobky, není však vhodné je automaticky vyřazovat. Důležitý je dostatečný příjem živin a případné doplnění vitaminů a minerálů, s jejichž nedostatkem se může pacient potýkat.
