Hyposmie – příčiny ztráty čichu a léčba

Co je hyposmie?

Hyposmie je částečné snížení čichové schopnosti. Člověk pachy obvykle stále rozpoznává, ale jejich intenzita je nižší nebo k jejich zachycení potřebuje vyšší koncentraci pachových látek.

Čichový systém je tvořen několika navazujícími strukturami. Pachové molekuly se při nádechu dostávají do horní části nosní dutiny, kde stimulují čichové receptorové buňky. Nervový signál následně pokračuje čichovým nervem a dalšími strukturami do mozku, kde dochází k vlastnímu zpracování pachového vjemu.

Porucha proto vzniká na různých úrovních – například v důsledku zhoršeného průchodu vzduchu nosem, poškození čichové sliznice, čichových nervových struktur nebo centrálního zpracování čichového signálu.

Hlavní příčiny hyposmie a snížení čichu

Příčin hyposmie je mnoho. V praxi je důležité rozlišit, zda je problém způsoben především onemocněním nosu a nosních dutin, nebo zda dochází k poškození samotného čichového systému.

• Infekce horních cest dýchacích
  Velmi častou příčinou dočasného zhoršení čichu jsou virové infekce, například běžné nachlazení, chřipka nebo covid-19. Při infekci dochází k otoku nosní sliznice a zhoršení průchodu vzduchu k čichovým receptorům. U některých virových infekcí však bývá postižen také samotný čichový systém. Proto může porucha čichu přetrvávat i poté, co již rýma a další příznaky infekce odezněly.
• Alergická rýma
  Alergická rýma vede k dlouhodobému otoku nosní sliznice, zvýšené tvorbě hlenu a zhoršení průchodnosti nosu. Současně se objevuje kýchání, vodnatá rýma, svědění nosu nebo očí a ucpaný nos. Pokud je hyposmie důsledkem alergického zánětu, může se čich po účinné léčbě základního onemocnění zlepšit.
• Chronická rinosinusitida
  Chronický zánět nosu a vedlejších nosních dutin patří mezi významné příčiny dlouhodobé poruchy čichu. Obtíže trvají měsíce nebo déle a často se přidává ucpaný nos, výtok z nosu, tlak či bolest v obličeji a zhoršené dýchání nosem. U pacientů s chronickou rinosinusitidou bývá porucha čichu způsobena kombinací otoku sliznice, zánětlivých změn a mechanického omezení průchodu vzduchu k čichové oblasti.
• Nosní polypy
  Nosní polypy jsou nezhoubné výrůstky sliznice, které podle svého rozsahu částečně nebo výrazně omezují průchodnost nosu. Často jsou spojeny s chronickým zánětem nosu a vedlejších nosních dutin.
• Úraz hlavy
  Hyposmie nebo anosmie se může objevit také po úrazu hlavy. K poškození čichových nervových struktur dochází například při prudkém pohybu mozku uvnitř lebky nebo přímým poraněním. Prognóza poúrazové poruchy čichu závisí na rozsahu poškození.
• Léky a další faktory
  Změny čichu mohou souviset také s užíváním určitých léků, s kouřením nebo vyšším věkem. Přirozený pokles čichové funkce je s věkem častější.
• Nádorová a jiná vzácnější onemocnění
  Méně často je porucha čichu způsobena strukturálním onemocněním nosu, vedlejších nosních dutin nebo centrálního nervového systému. Právě proto je důležité věnovat pozornost zejména nově vzniklé, jednostranné nebo nevysvětlitelné poruše čichu, případně obtížím doprovázeným dalšími neobvyklými příznaky.

Hyposmie jako příznak jiných onemocnění

Hyposmie nemusí být pouze důsledkem onemocnění nosu nebo prodělané infekce. V některých případech je také součástí jiného celkového nebo neurologického onemocnění. Zatímco například u rýmy nebo chronického zánětu nosu bývá příčina hyposmie přímo v oblasti nosní dutiny, u neurologických onemocnění bývá narušeno zpracování čichových podnětů v nervovém systému.

• Parkinsonova nemoc
  Jednou z nejvýznamnějších neurologických diagnóz, se kterou je porucha čichu spojována, je Parkinsonova nemoc. Snížená schopnost vnímat a zejména správně identifikovat pachy patří mezi známé nemotorické projevy tohoto onemocnění. Někdy se hyposmie objevuje několik let před typickými motorickými příznaky, jako je třes, zpomalení pohybů nebo svalová ztuhlost. Právě proto se poruchy čichu zkoumají jako jeden z možných časných ukazatelů tzv. prodromální Parkinsonovy nemoci.
• Alzheimerova nemoc
  Porucha čichu byla popsána také u Alzheimerovy nemoci a dalších forem kognitivního postižení. Snížená schopnost rozpoznávat pachy někdy předchází rozvoji výraznějších poruch paměti a dalších kognitivních funkcí.
• Mírná kognitivní porucha
  Snížení čichových schopností bylo popsáno také u lidí s mírnou kognitivní poruchou. Jedná se o stav, při kterém dochází k měřitelnému zhoršení kognitivních funkcí, zejména paměti, ale člověk ještě nemusí splňovat kritéria demence. Porucha čichu se v této souvislosti zkoumá jako jeden z možných markerů zvýšeného rizika dalšího kognitivního zhoršování.
• Úrazy hlavy a poškození nervového systému
  Hyposmie nebo úplná anosmie bývá také následkem úrazu hlavy. Při úrazu může dojít k poškození čichových nervových vláken, čichového bulbu nebo dalších částí mozku, které se podílejí na zpracování pachových informací. Porucha vzniká bezprostředně po úrazu, ale pacient si jí všimne až s odstupem. Závažnost i délka trvání závisí na typu a rozsahu poranění.
• Onemocnění nosu a vedlejších nosních dutin
  Ne každá hyposmie související s jiným onemocněním má neurologickou příčinu. Naopak, onemocnění nosu a vedlejších nosních dutin patří mezi velmi časté příčiny poruch čichu. Čich bývá snížen například při chronické rinosinusitidě, nosních polypech, alergické rýmě, chronickém zánětu nosní sliznice, výrazném otoku nosní sliznice nebo anatomických změnách nosní dutiny. V těchto případech se pachový vzduch obtížně dostává do čichové oblasti.

Diagnostika hyposmie – jak se vyšetřuje čich?

Prvním krokem je podrobný rozhovor s pacientem. Lékař se zaměřuje především na začátek, průběh a charakter poruchy čichu. Protože častou příčinou hyposmie jsou onemocnění nosu a vedlejších nosních dutin, je důležitou součástí diagnostiky vyšetření u otorinolaryngologa (ORL). Lékař hodnotí stav nosní sliznice, průchodnost nosních průduchů, přítomnost zánětlivých změn, sekretu nebo anatomických překážek. Sleduje také, zda se v nosní dutině nenacházejí nosní polypy.

• Nosní endoskopie

Při podezření na onemocnění nosu nebo vedlejších nosních dutin lékař podle potřeby provádí nosní endoskopii. Jedná se o vyšetření, při kterém se pomocí tenkého optického přístroje prohlédne nosní dutina a její hlubší části. Endoskopické vyšetření umožňuje lékaři podrobněji posoudit stav nosní sliznice, oblast čichové štěrbiny, přítomnost polypů, zánětlivé změny, patologický sekret, anatomické překážky a případné jiné strukturální změny.

• Čichové testy

Tyto testy umožňují objektivněji posoudit funkci čichového systému a sledovat její změny v čase. Jedním z používaných nástrojů je například Sniffin’ Sticks. Jedná se o testovací pomůcky připomínající fixy, které obsahují různé pachové látky. Vyšetření podle použitého testu hodnotí několik oblastí čichové funkce.

Další možností je University of Pennsylvania Smell Identification Test (UPSIT), který využívá řadu standardizovaných pachových podnětů a hodnotí schopnost jejich identifikace. Výsledkem není pouze subjektivní údaj „cítím špatně“, ale číselné nebo kategoriální hodnocení, které pomáhá určit závažnost poruchy.

• Zobrazovací vyšetření

CT nebo magnetická rezonance (MRI) se neprovádějí automaticky u každého pacienta s hyposmií. Jejich indikace závisí na výsledcích anamnézy a klinického vyšetření.

Možnosti léčby hyposmie a obnovy čichu

Léčba hyposmie se vždy odvíjí od její příčiny. Neexistuje jeden univerzální lék, který by dokázal obnovit čich u všech pacientů.

• Léčba onemocnění nosu a dutin

Pokud je příčinou hyposmie alergická rýma, chronická rinosinusitida nebo nosní polypy, léčba se zaměřuje na kontrolu zánětu a obnovení průchodnosti nosu. Podle konkrétní diagnózy se využívají například nosní kortikosteroidy, antialergické léky, výplachy nosu solným roztokem, u vybraných pacientů je doporučena chirurgická léčba.

• Léčba po virové infekci

U postvirové hyposmie nemusí být přítomna žádná překážka v nose, kterou by bylo možné jednoduše odstranit. V takovém případě může dojít k postupnému spontánnímu zotavení, ale u části pacientů přetrvává porucha déle. Jednou z nejlépe podložených možností rehabilitace je čichový trénink.

Čichový trénink – cvičení čichu

Čichový trénink spočívá v pravidelném a opakovaném vnímání známých pachů. Pacient se při něm nejen snaží pach zachytit, ale také se na něj vědomě soustředí a vybavuje si jeho charakter. Klasický protokol používá čtyři odlišné pachy, tradičně například růži, citron, eukalyptus a hřebíček. Jednotlivé vůně se obvykle vnímají přibližně 20 sekund a trénink se provádí dvakrát denně. WHO u postcovidové poruchy čichu doporučuje čichový trénink jako jednu z možností rehabilitace a uvádí jeho pravidelné provádění po dobu nejméně tří měsíců. Čichový systém se rehabilituje postupně a případné zlepšení může přicházet během týdnů až měsíců.

Často kladené otázky

Zdroje:

• https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/25166-hyposmia
• https://solen.cz/pdfs/neu/2008/01/08.pdf