Schizofrenie – příznaky, příčiny a léčba
Schizofrenie je vážná duševní nemoc, která výrazně mění způsob, jak člověk myslí, vnímá svět a prožívá realitu. Lidé se schizofrenií mohou vidět nebo slyšet věci, které ostatní nevidí, a věřit v nesprávné představy. Tyto příznaky ovlivňují jejich chování a fungování v životě. Jaké jsou příčiny a příznaky onemocnění? A je schizofrenie vyléčitelná?
Obsah článku
Obsah článku
Co je to schizofrenie?
Schizofrenie patří do skupiny psychotických poruch (tzv. psychóz), pro které je typické narušené vnímání skutečnosti. Lidé se schizofrenií obtížněji rozlišují, co je skutečné a co ne, mohou mít neuspořádané myšlenky, nepřiměřené nebo oploštěné emoce a potíže s komunikací. Jedná se o epizodickou nemoc, to znamená, že se u pacientů se schizofrenií klidnější období nemoci střídá s psychickou krizí („atakou“). Zhruba v 75 % případů se objevuje nejprve prodromální fáze s negativními symptomy (deprese, paranoidita, vznětlivost).
Příčiny schizofrenie
Současná psychiatrie nejčastěji pracuje s teorií zátěže a dispozice. Ta předpokládá, že jedinec má vrozenou nebo časně získanou dispozici k onemocnění a při dostatečně silné zátěži – například v podobě psychického stresu, nepříznivých životních změn nebo zneužívání návykových látek – může dojít k rozvoji nemoci.Dispozice může mít podobu odchylky ve vývoji mozku, která je podmíněná geneticky, nebo může vzniknout například v důsledku hladovění těhotné matky, nitroděložní infekce, komplikovaného porodu či jiného zásahu během vývoje mozku. Dědičnost je u schizofrenie významná – pokud jsou oba rodiče postiženi tímto onemocněním, riziko pro jejich dítě dosahuje přibližně 40–50 %. U dítěte jednoho nemocného rodiče je riziko kolem 10–15 % a u běžné populace bez rodinné zátěže zůstává kolem 1 %.
Spouštěčem prvních epizod bývá často období dospívání nebo rané dospělosti, kdy člověk prochází výraznými biologickými, hormonálními a sociálními změnami. Zvýšená zátěž na psychiku, výkon, osamostatnění nebo kontakt s návykovými látkami znamená riziko, které u disponovaných lidí překročí kapacitu jejich psychické odolnosti.
Schizofrenie a její projevy
Onemocnění obvykle probíhá v epizodách – střídají se období zhoršení s obdobími ústupu příznaků. U přibližně třetiny pacientů má schizofrenie chronický průběh s trvalejšími obtížemi, zatímco téměř pětina zažije za život pouze jednu epizodu schizofrenního stavu.
Průběh onemocnění je individuální – každý nemocný může vykazovat odlišný soubor příznaků, které se navíc liší svou intenzitou. Schizofrenie postihuje více oblastí duševního fungování včetně myšlení, vnímání, emocí, vůle, osobnosti či paměti. Pro lepší orientaci se příznaky zpravidla dělí na tzv. pozitivní a negativní. Nejedná se ovšem o vyhodnocení dobrého a špatného, ale o to, zda dochází k zesílení běžných psychických funkcí (pozitivní příznaky), nebo naopak k jejich zeslabení (negativní příznaky).
Pozitivní příznaky
Pozitivní příznaky představují jevy, které nejsou přítomny u zdravých jedinců, a mohou zahrnovat:
Negativní příznaky
Negativní příznaky spočívají v úbytku či oslabení běžných psychických funkcí a mohou zahrnovat:
Další příznaky
Druhy schizofrenie
Podle převládajících příznaků se schizofrenie dělí na více typů, zde naleznete přehled nejčastějších z nich.
Paranoidní schizofrenie
Katatonní schizofrenie
Simplexní schizofrenie
Reziduální schizofrenie
Diagnostika schizofrenie
Komplexní psychiatrické vyšetření provádí specialista – psychiatr. Klíčovou součástí je důkladný rozhovor s pacientem, při kterém lékař zjišťuje myšlení a vnímání okolního světa a pozoruje vzhled, chování, řeč a emoční reakce. K doplnění diagnostiky mohou být využity speciální psychologické testy, například Rorschachův test s inkoustovými skrvnami nebo analýza pacientových kreseb.
Podobné příznaky mohou být pozorovány u více psychiatrických poruch a schizofrenii prozatím nedokážeme nijak změřit. V praxi je tak náročnější rozpoznat diagnózu schizofrenie a zapotřebí je dlouhodobější sledování pacienta. Diagnostická vyšetření z krve nebo moči se provádějí spíše za účelem vyvrácení jiné příčiny. Toxikologické testy odhalí možné zneužití omamných nebo psychotropních látek, případně otravu chemickými látkami. Zobrazovací metody vyšetřující mozek (EEG, CT, MRI) upozorní na případný nádor nebo jiné poškození mozku.
V České republice se diagnostika schizofrenie řídí kritérii Mezinárodní klasifikace nemocí, verze 10 (MKN-10), která stanovuje přesná diagnostická kritéria. Ta zahrnují přítomnost určitých příznaků, jako jsou sluchové halucinace, vkládání či odnímání myšlenek, bludy ovlivňující chování, nesouvislá řeč nebo katatonie, a to po dobu minimálně jednoho měsíce.
Léčba schizofrenie
K léčbě schizofrenie se používají léčivé přípravky tzv. antipsychotika. Léčba schizofrenie je většinou dlouhodobý proces probíhající ve více fázích. Prvním cílem je eliminace akutních pozitivních příznaků, což však může vést k prohloubení negativních a kognitivních symptomů. Následuje fáze zaměřená na zvládání negativních příznaků a prevenci návratu potíží. Důležitou součástí léčby je psychoterapie a vybudování kvalitního terapeutického vztahu mezi pacientem a psychiatrem. Psychoterapeutické intervence zahrnují například trénink sociálních dovedností, zvládání stresu a rozvíjení mezilidské komunikace, což pomáhá člověku se schizofrenií lépe fungovat v běžném životě.
U některých forem schizofrenie se využívá elektrokonvulzivní terapie (EKT), zejména u těžkých stavů odolných vůči farmakoterapii, u katatonie nebo při výskytu sebevražedných tendencí. Rychlá diagnostika a zahájení adekvátní léčby jsou klíčové z hlediska prognózy. První ataka schizofrenie je kritickým obdobím, jehož úspěšné zvládnutí může výrazně zlepšit celkovou prognózu. Důležitou roli hrají také osobnostní rysy pacienta, jeho schopnost adaptace na životní podmínky a kvalita sociálního zázemí.
Schizofrenie u dětí
Schizofrenie v dětském věku je velmi vzácná. Čím mladší je dítě s diagnostikovanou schizofrenií, tím komplikovanější prognóze musí čelit. Příznaky zahrnují poruchy chování, nenormální postoj nebo pohyby, neuspořádanou řeč, narušené sociální chování a emoce, nebo snadný přechod do úzkosti či vzteku. Diagnostika je obtížná a vyžaduje důkladné pozorování zkušeným odborníkem.
