Pitný režim

Proč vlastně tekutiny doplňovat?

Nedostatek tekutin je nebezpečný pro každého, protože způsobuje dehydrataci, kterou jako první vnímají mozkové buňky. Proto dochází např. k bolesti hlavy, únavě až malátnosti, poklesu fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Při ztrátě tekutin na úrovni 5 % hmotnosti již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok.

Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani nevnímáme, pak může mít za následek i vážné zdravotní obtíže. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Zvyšuje se riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva nebo chorob oběhové soustavy.

Vyšší riziko dehydratace je především u dětí, které mají malý objem celkové tělesné vody a běžné denní ztráty představují jeho značný podíl. Dále pak u starších lidí, u nichž se zhoršuje schopnost ledvin vstřebávat vodu a pocit žízně bývá oslaben.

Pokud chceme orientačně zjistit, zda přijímáme dostatečné množství tekutin, stačí sledovat zbarvení a množství moči, které z našeho těla odchází. Pokud má moč tmavou barvu, může to být jedna ze známek nedostatečného zásobení tekutinami.

Kolik pít?

Denní potřeba tekutin každého z nás je závislá na mnoha vnějších i vnitřních faktorech – např. na tělesné hmotnosti, věku a pohlaví, složení a množství stravy (obsah soli, cukru), tělesné aktivitě (sport, typ zaměstnání), teplotě a vlhkosti prostředí nebo aktuálním zdravotním stavu.

Za běžných podmínek, ve kterých se většina z nás pohybuje, lze denní potřebu tekutin vypočítat tímto jednoduchým způsobem:

0,5 litru na každých započatých 15 kg hmotnosti

tedy např. pro člověka vážícího 70 kg by výpočet vypadal takto:

70 : 15 = 4,7 x 0,5 = 2,3 litru

Co pít?

Základem pitného režimu by měla být čistá voda. K vhodným nápojům patří též vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne příliš silné čaje (vhodný je zvláště zelený popř. různé druhy čajů ovocných). Bylinné čaje, které nejsou určené k cílené léčbě, bychom měli pít slabší a měli bychom je střídat.

Jako základ pitného režimu nejsou vhodné středně a silně mineralizované vody, protože jejich trvalá konzumace představuje zvýšené riziko vysokého tlaku, ledvinových, močových a žlučových kamenů nebo některých kloubních chorob. Denní příjem minerálek by neměl přesáhnout 0,5 litru a stejně jako u bylinných čajů je vhodné je střídat.

Perlivé vody mohou působit žaludeční a trávicí obtíže nebo zvyšovat dechovou a tepovou frekvenci, proto bychom je neměli konzumovat pravidelně.

Mléko je spíše tekutou výživou než nápojem a nemělo by se tedy do pitného režimu řadit.

K nápojům, kterým bychom se měli spíše vyhýbat nebo je konzumovat jen velmi výjimečně, patří především sladké limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod. Hlavním důvodem je přítomnost cukru nebo umělých sladidel.

Kávu a alkoholické nápoje nelze do pitného režimu počítat vůbec. Kofein zvyšuje tvorbu moči, takže se více tekutin z těla odvede, než by se mělo vypitím nápoje získat. 

Kdy pít?

Vzhledem tomu, že pitný režim není charakterizován pouze množstvím tekutin, ale také pravidelností, je důležité si příjem tekutin rozložit plynule do celého dne. Důležité je také tekutiny doplňovat, i když nepociťujeme žízeň. Ta nás sice může na potřebu pití upozornit, ale k tomu dochází až při 1-2% dehydrataci. Začít bychom měli už ráno po probuzení cca půl litrem tekutin pro doplnění jejich nočních ztrát. Potom průběžně během celého dne spotřebu upravovat podle aktuální zátěže a potřeby. Před spaním bychom měli pití mírně omezit, abychom si zbytečně nerušili spánek buzením se na toaletu.

Pitný režim při léčení řady chorob může mít ale samozřejmě určité zvláštnosti – někdy je potřeba zvýšit nebo jindy naopak omezit celkový příjem tekutin, některé vody a nápoje mohou být využity jako podpůrná léčba, ale jiné mohou být přísně kontraindikovány. Některé nápoje a minerální vody mají s léky různé interakce, proto je vhodné se v takových případech poradit s lékařem či lékárníkem.

Mgr. Veronika Ostrá, lékárník Dr. Max.