Jaký je rozdíl mezi ADD a ADHD? Příznaky a diagnostika
ADD není lenost ani nedostatek vůle. Je to odlišný způsob fungování mozku, který přináší specifické výzvy, ale také silné stránky: kreativitu, schopnost originálního myšlení či vysokou citlivost na detaily. S vhodnou podporou a porozuměním mohou jedinci s ADD žít plnohodnotný, produktivní a spokojený život.
Obsah článku
Obsah článku
Co je to ADD?
ADD (zkratka anglického „Attention Deficit Disorder“) je neurovývojová porucha pozornosti bez hyperaktivity. Velmi úzce souvisí s ADHD, jedná se o stejný syndrom, avšak nedoprovázený hyperaktivitou. Poruchou ADD trpí lidé všech stupňů inteligence a je charakteristická potížemi s pozorností, soustředěním se a impulzivním chováním. Tématu ADHD jsme se již věnovali v našem dalším článku.
Jak se liší ADD od ADHD?
Jedná se o různá, ale velmi podobná onemocnění. U ADD je problém zaměřit pozornost na konkrétní činnost, zatímco u ADHD se jedná o problém pozornost udržet. Lidé s ADHD bývají hyperaktivní, impulzivní a mají potíže se soustředěním. Hyperaktivitu s sebou ADD nenese.
Příznaky ADD
ADD nebývá příliš nápadná, zpravidla je charakteristická skupinou příznaků, které se však nemusejí vyskytovat současně. Jedná se například o problémy se zaměřením pozornosti na určitou činnost; roztržitost, snadný pokles soustředěnosti a obtížné dokončování úkolů; nepozorné naslouchání (tzv. denní snění); opakované ztrácení osobních věcí; časté zapomínání (např. toho, co chtěl jedinec udělat, říct atp.); potíže s pořádkem a uspořádáním věcí; problémy se sociálními vazbami a emoční přecitlivělost. Pro člověka trpící touto poruchou je obtížné navazovat a udržovat přátelství.
Příčiny ADD
Poruchy pozornosti nejsou způsobeny špatnou či nedostatečnou výchovou. S největší pravděpodobností se jedná o kombinaci více faktorů, jako jsou biologické příčiny (neurologický problém je charakterizován nedostatečností dvou neurotransmiterů: dopaminu a norepinefrinu) a genetické predispozice. Dále například komplikace v těhotenství či při porodu (nedostatek kyslíku pro dítě), poškození mozku toxiny (fetální alkoholový syndrom, formaldehyd, olovo atp.).
ADD u dospělých
U dospělých se ADD projevuje odlišně než u dětí, mnoho na první pohled viditelných symptomů již zralý jedinec dokáže kompenzovat rozumem. Charakteristické projevy však mohou narušovat psychické prožívání, znemožňují plný seberozvoj a často vedou k podceňování sebe sama, depresím, úzkostem nebo vyšší zranitelností v oblasti závislostních onemocnění. Dospělí mívají problémy především s organizací běžného života, řízením času a zaměřením pozornosti. Dospělí s ADD bývají často popisováni jako „roztržití“, „chaotičtí“ nebo „ztracení ve vlastních myšlenkách“. Ve skutečnosti bojují s hlubšími potížemi v oblasti pozornosti a organizace.
ADD u dětí
ADD je vrozenou poruchou, která jedince zpravidla provází celý život, tudíž se netýká jen dětí. První projevy jsou však typické již v předškolním věku.
Porucha pozornosti u dětí má charakteristické projevy: útlum, pomalost a těžkopádnost, dále špatná koordinace pohybů, pomalejší hrubá a jemná motorika i grafomotorika, potíže se sebeobsluhou (např. zdlouhavé oblékání), špatné, případně krátké soustředění na jednu činnost, pomalejší pracovní tempo, špatná rytmizace (např. při vytleskávání), zapomínání (dítě si např. nepamatuje, co probíhalo ve školce či škole), potíže s jídlem (dítě je vybíravé a jí pomaleji), kresba bývá jednoduchá a nedokončená, poruchy pozornosti (dítě často nevnímá, hledí do prázdna), nejistota, úzkostnost, někdy též poruchy řeči (opožděný vývoj), dítě nevyžaduje pozornost (kam ho posadíte, tam zůstane). Děti se velmi těžko přizpůsobují výchovným požadavkům, na sebemenší omezení reagují nadměrným rozladěním až agresivitou.
Diagnostika ADD
Stanovení diagnózy je velmi obtížné, neboť příznaky poruchy jsou velmi často smíšené s mnoha dalšími psychickými či fyzickými obtížemi. Před samotnou diagnózou je nutné vyloučit deprivaci, hyperkinetický syndrom s jinou etiologií, dětskou schizofrenii, disharmonický vývoj osobnosti apod.
V úvahu je třeba vzít rodinné prostředí, z něhož dítě pochází, vzdělanostní úroveň rodičů, inteligenci dítěte atd.
Léčba ADD
Léčba ADD je komplexní a kombinuje více přístupů, přičemž nejefektivnější je kombinace psychoterapie, úpravy životního stylu, prostředí a v případě potřeby farmakoterapie. V případě dětí pak spočívá hlavně v úpravě denního rozvrhu, výchovných a vyučovacích metod a nastavení srozumitelného řádu i pro mimoškolní aktivity.
Mezi vhodná doporučení patří:
- klidné prostředí pro přípravu do školy či plnění úkolů,
- eliminace rušivých podnětů v okolí,
- stálá motivace a povzbuzování dítěte,
- střídání činností a častější přestávky,
- stanovení rozvrhu činností, vizualizace denního režimu,
- stručné instrukce a požadavky,
- podpora v činnostech,
- práce v menších skupinách, snaha o zapojení do kolektivu,
- krátkodobé činnosti,
- žádné soutěžení, které může vyvolat pocity strachu a úzkosti,
- hlídání dokončování úkolů.
