Očkování psů

15. 6. 2021 · Mgr. Barbora Jedličková · 9 minut čtení
  • Vetclub

Očkování psů je základní součástí veterinární péče. Mimo povinné očkování proti vzteklině můžete svému psu vybrat i další doplňkové vakcíny. Kromě toho, že svého psího kamaráda ochráníte před celou řadou zdravotních obtíží, jsou náklady na očkování vždy nižší než cena případné léčby. Více se dočtete v našem článku.



Očkování psů proti vzteklině je povinné ze zákona.
Konkrétní doporučení ohledně povinného očkování vašeho psa vám sdělí ošetřující veterinární lékař.

Jak funguje očkování?

Vakcína je přípravek z neživých nebo pozměněných mikroorganismů, který se podává přímo do těla. Zde stimuluje imunitní systém tak, aby se naučil s danými mikroorganismy bojovat. Pokud se s nimi pes v budoucnu setká, neonemocní nebo bude mít mírnější průběh nemoci. Ve většině případů se očkování provádí injekčně, pouze vakcína proti psincovému kašli se podává intranazálně, tj. na nosní sliznici. Je však třeba počítat s tím, že některé vakcíny poskytují ochranu pouze dočasně, a proto je důležité nechávat psa přeočkovat. Pravidelným přeočkováním se trvale posiluje imunita. 

Základní očkování psů

Základní očkování štěňat a psů chrání před onemocněními se závažným průběhem, u nichž existuje vysoké riziko expozice a navíc hrozí přenos na jiná zvířata či lidi. Kromě povinného očkování proti vzteklině se očkuje proti nejběžnějším psím nemocem. Jedná se o kombinovanou vakcínu proti psince, infekční hepatitidě a parvoviróze (trojkombinace – DHP) a obvykle se přidává i vakcína proti parainfluenze a leptospiróze (pětinásobná kombinace – DHPPi + L). Existuje také tzv. očkovací šestikombinace, která zahrnuje i výše zmíněné očkování proti vzteklině, označená jako DHPPi + LR.


Nemoci, proti kterým se psi očkují

Podívejme se nyní podrobněji na jednotlivé choroby, proti kterým se psi očkují:

  • Vzteklina (rabies – R) je smrtelné virové onemocnění, které napadá centrální nervový systém. Způsobuje nadměrné slinění, halucinace, nadměrnou agresivitu, bolesti hlavy, ochrnutí, a dokonce smrt. Vzteklina patří mezi tzv. zoonózy, což znamená, že je přenosná i na člověka. Nejčastěji se přenáší kousnutím nakaženým zvířetem. Léčba by měla být zahájena do několika hodin. Očkování psů proti vzteklině je ze zákona povinné. Obvykle se podává štěňatům mezi 3. a 6. měsícem, nejdříve od 12. týdne věku, a následuje pravidelná revakcinace.
  • Psinka (distemper – D) je velmi závažné virové onemocnění, často smrtelné. Může nakazit psy všech věkových kategorií. Postihuje trávicí, dýchací, močopohlavní a centrální nervový systém. Virus se může přenášet přímým kontaktem s močí, krví nebo kapénkovou infekcí. V počátečních stadiích onemocnění jsou nejčastějšími příznaky vysoká horečka, zarudlé oči, vodnatý výtok z nosu a očí, nechutenství a letargie. Psince se někdy říká „nemoc tvrdých tlapek“, protože polštářky na tlapkách některých postižených psů velmi zhrubnou. Léčba je pouze symptomatická (zmírnění příznaků), bohužel není k dispozici žádný lék. I když pes psinku přežije, často má dlouhodobé následky, jako jsou svalové křeče, epileptické záchvaty nebo ochrnutí končetin. Stává se pak přenašečem, takže může nakazit další zvířata. První očkování štěňat se doporučuje v 6–8 týdnech, druhá dávka se podává ve 3–4 týdnech a poté po 12. týdnu věku. Posilovací očkování proti psince se provádí pravidelně.
  • Parvoviróza (P) je vysoce nakažlivé virové onemocnění, které se nejčastěji vyskytuje u neočkovaných štěňat nebo u štěňat, která nebyla plně očkována. Častější je střevní forma projevující se silným zvracením, průjmem s velkým množstvím krve, výrazným hubnutím a nechutenstvím. Srdeční forma, která napadá srdeční sval u velmi mladých štěňat, je méně častá. Parvovirus se šíří psími výkaly, je velmi odolný a přetrvává na místě i po odstranění exkrementů. Snadno se proto přenáší na tlapkách, botách nebo jiných kontaminovaných předmětech. Z tohoto důvodu je třeba prostředí nakaženého psa vyčistit silným dezinfekčním prostředkem, aby se zabránilo šíření nákazy. Pro léčbu neexistuje žádný specifický lék, důležité je včasné sledování zdravotního stavu veterinářem a udržování hydratace. Očkování proti parvoviróze se doporučuje již v 6 až 8 týdnech, poté následují 1 až 2 přeočkování do 16 týdnů. Posilovací očkování se obvykle provádí za 1 až 3 roky s ohledem na epidemiologickou situaci.
  • Psí infekční hepatitida (hepatitida – H nebo adenovirus – A) je virové onemocnění, které postihuje játra, ledviny, oči a plíce psa. Přenáší se slinami, močí, výkaly, krví nebo nosním sekretem nakažených psů. Příznaky mohou být různé a zahrnují horečku, ztrátu chuti k jídlu, zvracení, průjem, kašel, a dokonce i náhlou smrt. U vyléčených psů se mohou vyskytnout chronické problémy s játry nebo ledvinami. Bohužel neexistuje žádná specifická léčba, i v tomto případě se pouze potlačují příznaky onemocnění. Očkovací schéma je stejné jako u předchozích onemocnění.
  • Psí parainfluenza (parainfluenza – Pi) neboli psí chřipka je způsobena jedním z virů, které mohou vyvolávat psincový kašel a postihují především psy v chovatelských stanicích nebo útulcích. Onemocnění vede k dýchacím potížím, jako je suchý kašel, rýma a výtok z očí, v závažnějších případech se může rozvinout těžký zápal plic. Infekce se šíří vzduchem, přímým kontaktem nebo tělními tekutinami. K léčbě nejsou zpravidla zapotřebí antibiotika (s výjimkou případů, kdy se objeví sekundární bakteriální infekce), ale používají se léky proti kašli. Očkování je obvykle součástí kombinovaných vakcín.
  • Leptospiróza (leptospiróza – L) je bakteriální onemocnění, které napadá především ledviny a játra. Mezi příznaky patří horečka, bolest svalů, průjem, ztráta chuti k jídlu, letargie nebo žloutenka. Leptospiróza se šíří především močí infikovaných hlodavců. Tato nemoc je stejně jako vzteklina zoonózou a u lidí je známá jako Weilova choroba. Léčba se obvykle skládá z antibiotik, doplňování tekutin a podpůrné léčby jater, v pokročilých fázích již nemusí být léčitelná. Existuje mnoho kmenů leptospirózy, nejkomplexnější dostupná vakcína pro psy pokrývá čtyři kmeny a je známá jako „vakcína L4“. Doporučuje se každoroční očkování.

Očkování u psů může, stejně jako u lidí, vyvolat nežádoucí reakce.
Stejně jako člověk by i pes měl po očkování vyčkat 15 minut v čekárně pro případ výskytu nežádoucí reakce.

Jaké jsou náklady na očkování psa?

Není možné přesně stanovit, kolik bude očkování u vašeho veterináře stát, protože ceny vakcín se každý rok mění a liší se i u jednotlivých veterinárních lékařů. Řada veterinárních ordinací má pro orientaci ceník očkování zveřejněný na svých webových stránkách. Náklady na očkování jsou však mnohem nižší než případná léčba infekce.

Má očkování psů vedlejší účinky?

Pro správný vývoj imunity a co největší eliminaci nežádoucích účinků musí být pes před očkováním zcela zdráv. Proto veterinární lékař před podáním vakcíny provede základní vyšetření a důkladně prověří zdravotní stav vašeho psa.

Někteří psi mohou po očkování pociťovat bolestivost a otok v místě aplikace nebo ospalost. Vzácně se mohou objevit i závažnější reakce, jako je otok tlamy, průjem, zvracení, kopřivka nebo dýchací potíže. Pokud se tyto reakce objeví, okamžitě kontaktujte svého veterinárního lékaře.


Doplňková očkování psů

Doplňková očkování se doporučují štěňatům a psům za zvláštních okolností v závislosti na riziku expozice. Přestože jsou tyto vakcíny považovány za doplňkové, jsou pro většinu psů velmi důležité. O nutnosti podání těchto vakcín je třeba se poradit s veterinárním lékařem.

  • Kotcový (též psincový) kašel (kennel cough – KC), známý také jako infekční tracheobronchitida, může být kromě viru parainfluenzy psů způsoben také bakterií Bordetella bronchiseptica. Očkování významně snižuje výskyt a závažnost onemocnění. Obvykle se proto vyžaduje u psů v chovatelských stanicích, v denní péči o psy (psí hotely) nebo u psů, kteří se účastní akcí a výstav. Psincový kašel je způsoben kombinací virů a bakterií – parainfluenza a psí adenovirus jsou součástí injekční vakcíny DHPPi, bakterie bordetella a parainfluenza jsou součástí nazální vakcíny. Revakcinace je povinná každý rok.
  • Lymská borelióza (B) je infekční onemocnění přenášené klíšťaty. Původcem je spirocheta (druh bakterie) Borrelia burgdorferi. Mezi první příznaky patří kulhání, zvýšená teplota, pes může mít zduřelé lymfatické uzliny a odmítá přijímat potravu. Onemocnění může vést také k selhání srdce, ledvin nebo k postižení nervového systému (křeče, ochrnutí, agresivita). Očkování je vhodné provést před začátkem jarního období, než se objeví klíšťata. První očkování je vhodné od 12 týdnů věku, druhá dávka se podává o 2–3 týdny později a poté se provádí každoroční přeočkování.
  • Tetanus (T) je způsoben infekcí otevřené rány sporami bakterie Clostridium tetani. Nejedná se o běžné onemocnění, očkování se doporučuje u psů, kteří se pohybují v blízkosti hospodářských zvířat a koní nebo v rizikových oblastech. Taktéž se doporučuje u štěňat v době přezubování. Po propuknutí nemoci má pes ztuhlé svaly, především hlavy a končetin, a ocas je v nepřirozené poloze. Objevuje se zvýšená teplota a zvíře reaguje na každý náhlý zvuk a světelný vjem křečemi celého těla. Vakcína proti tetanu se aplikuje do svalu a je třeba ji opakovat po 3–4 týdnech, aby byla imunita zajištěna po dobu 2 let.
  • Leishmanióza je jedním z nejčastějších tropických onemocnění psů. Parazit Leishmania infantum, přenášený drobnými mouchami, je rozšířen v zemích u Středozemního moře. Postupně napadá buňky a orgány psa. Zpočátku může být onemocnění bez příznaků, ale později se objeví horečka, kožní obtíže, hubnutí. Leishmanióza se může přenést z nakažených psů na člověka. Očkování je možné pouze u zdravých psů od 6 měsíců věku (podávají se 1 nebo 3 vakcíny). Pro udržení účinku je nutná každoroční revakcinace. (Jedná se však o vakcínu, která není v ČR běžně dostupná.)

Očkování štěňat se zahajuje obvykle v šestém týdnu po narození.
V momentě, kdy si přebíráte štěně od majitele, byl měl být váš nový mazlíček alespoň jedenkrát očkovaný.

Očkování štěňat

Štěňata získávají malé množství protilátek od matky prostupem přes placentu. Největší množství protilátek štěně přijímá štěně až po narození pitím mleziva od matky, kdy je sliznice střeva prvních 24 hodin vysoce prostupná pro tyto imunoglobuliny. Tímto způsobem je narozené štěně chráněné do věku šesti až dvanácti týdnů (v závislosti na množství protilátek v mlezivu a množství, které dané štěně přiijímá).

V době, kdy štěně přichází k novému majiteli (cca po 7 týdnech života) by mělo být už jedenkrát očkováno. Obvykle se štěňata vakcinují poprvé v 6. týdnu života, pak v 9. týdnu a nakonec ve 12. týdnu. Vynechá-li z určitých důvodů chovatel první očkování v 6 týdnech věku, pak je tedy první vakcinace v 8. až 9. týdnu a další přichází na řadu ve 12. týdnu. Při očkování ve 12. týdnu se již štěně očkuje i proti vzteklině. Dále se již očkuje jednou ročně.

Obecně se veterináři přiklánějí k názoru, že štěňata by se měla brát ven a mezi ostatní psy až po poslední dávce očkování. Pořizujete-li si však štěňátko do bytu a venčit potřebujete, nemusíte se děsit. S trochou opatrnosti vše zvládnete. Snažte se vyvarovat psích parků a míst, kam míří většina pejskařů.



Články k tématu Očkování psů

  • Jak rozpoznat a řešit kožní infekce u pejska

    Jak rozpoznat a řešit kožní infekce u pejska

    · 5 minut čtení
    • Vetclub
    Usilovné škrábání je společným příznakem většiny kožních infekcí u pejska. Přečtěte si, jaká další onemocnění mohou vyvolat kožní problémy, kdy vyrazit k veterináři a jak kožním infekčním onemocněním efektivně předcházet, v novém článku na Dr.Max VET.
  • Konejšivé signály: Naučte se komunikovat s pejskem

    Konejšivé signály: Naučte se komunikovat s pejskem

    · 5 minut čtení
    • Vetclub
    Konejšivé signály jsou takové signály psa, kterými dává najevo, že se mu něco líbí či nelíbí nebo vám naznačit strach či nervozitu. Psi k těmto signálům používají všechny části těla, od očí, uší, tlamy až po ocas. Naučte se rozumět komunikaci vašeho pejska.
  • Bezpečné a komfortní cestování autem s mazlíčkem

    Bezpečné a komfortní cestování autem s mazlíčkem

    · 5 minut čtení
    • Vetclub
    Proč je nepřipoutané zvíře v kabině vozu nebezpečné pro sebe i pro lidskou posádku a jaké metody jsou při cestování s pejskem (či kočičkou) v autě doopravdy bezpečné a zároveň pohodlné pro zvíře, si můžete přečíst v novém článku na Dr.Max VET.