Strach a úzkost u dětí

3. 3. 2023 · Mgr. Lukáš Novotný · 12 minut čtení

Úzkosti se nevyhýbají ani dětem. Zatímco běžné dětské strachy patří ke správnému vývoji, úzkostné poruchy znesnadňují dítěti cestu životem. Jak se úzkosti u dětí projevují a v čem je ohrožují? Jaké jsou zásady léčby? Jakým způsobem mohou rodiče dítěti s jeho strachy pomoci a lze jim účinně předcházet?

Strach u dětí

Nervozita, strach a do jisté míry také úzkost jsou běžné emoce, které mají za normálních podmínek ochranný význam a pomáhají dítěti při překonávání nových, neznámých nebo nebezpečných situací. Pokud se úzkosti objevují často, jsou nepřiměřeně intenzivní nebo neodpovídají vývojovému stupni dítěte, může se jednat o úzkostnou poruchu. Léčba dítěte má těžiště v psychoterapii a velmi často zahrnuje také farmakologickou léčbu. Mimořádně důležitá je role rodičů a podpora dítěte v sociálním začlenění.

Strach a úzkost u dětí
Malé děti jsou náchylné k pocitu úzkosti, jelikož toho o světě ještě příliš nevědí. Ohledně bezpečí tak spoléhají na dospělé.

Emoční vývoj dítěte si zaslouží stejnou pozornost jako vývoj pohybu, řeči, poznávání nebo sociálního začleňování. Je dán působením mezi vrozenými faktory a okolním prostředím. U dítěte se buduje základní důvěra nejprve k rodičům, posléze ke vzdálenějším příbuzným, vrstevníkům a poté k cizím lidem a obecně k okolnímu světu.

Nervozita u dětí a strach jsou z vývojového hlediska důležité, jinak by se dítě bezhlavě vrhalo do nebezpečí. Pro každý věk je typický strach z něčeho konkrétního. Zatímco v batolecím věku dítě má strach z odloučení od matky, ve věku kolem 5 let má silně vyvinuté obavy ze zlých lidí (nebo lidí, které za zlé pokládá), kolem 9 let pociťuje strach z uznání svými vrstevníky atd.

Během dozrávání by mělo postupně docházet k útlumu těchto konkrétních obav. Zatímco strach dítě (stejně jako dospělého) převážně chrání před neznámou nebo nebezpečnou situací, při úzkosti se rozvíjí jakýsi vnitřní myšlenkový a dodejme že nefunkční program, který postupně začne ovládat svět dítěte. Začne se spouštět bez ohledu na objektivní ohrožení. Záchvaty úzkosti dítě brzdí a vysilují. Při výskytu úzkostných potíží je vhodné věnovat dítěti a jeho potížím zvýšenou pozornost, konzultovat úzkostné projevy s dětským lékařem, aktivně se podílet na léčbě a pomáhat dítěti s překonáváním strachu.

Co způsobuje úzkost u dětí?

Na rozvoji úzkostné poruchy u dítěte mají největší vliv dva faktory:

  • nedostatek kladných, rozvíjejících podnětů
  • silný stres (zneužívání, a v podobné míře také zanedbávání)

Určitý vliv na rozvoji úzkostných poruch má také dědičnost.

Pokud bychom měli vybrat jeden, nejdůležitější rizikový faktor v útlém dětství, byl by jím málo bezpečný vztah k matce. Tím je myšlen například nadměrně ochranitelský přístup matky, která si je ve své mateřské roli nejistá, má strach ze selhání nebo kritiky okolí a dítě příliš kontroluje. To dítěti brání ve vyspívání a může to u něj vyvolávat úzkost.

Projevy úzkosti u dětí

  • Změny emocí: strach, stres, smutek, pláč, vztek
  • Změny chování: vyhýbavé chování, zamlklost, poruchy pozornosti
  • Tělesné příznaky: bušení srdce, zrychlený dech, bolesti hlavy, bolesti břicha, nevolnost, zvracení, poruchy imunity

Separační úzkost

Separační úzkost je obvyklým jevem, který se objevuje u dětí během jejich vývoje. Jedná se o úzkostnou reakci dítěte na odloučení od matky. Dítě má obavy, že se pečující osobě nebo jemu samotnému něco špatného stane. Separační úzkost se projevuje dětskými strachy: strachem ze samoty, z cizích lidí nebo ze tmy. Obvykle nastává mezi 7. a 18. měsícem života. Separační úzkost obvykle mizí na konci batolecího období, ale výjimkou nejsou situace, kdy se děti nechtějí odloučit od matky při nástupu do školky či školy.

Když rodič odchází, měl by se s dítětem rozloučit a ubezpečit jej, že se zase vrátí. Důležité je pro dítě stálé, láskyplné prostředí domova a podpora v samostatnosti a sebejistotě. Naopak nevhodný je přehnaně úzkostný, nadměrně ochranitelský nebo nestálý přístup rodičů.

Pokud jsou strachy příliš intenzivní či trvají dost dlouho a ovlivňují rodinný život, školu či vztahy s vrstevníky, neměly by se podceňovat a je vhodné navštívit odborníka, protože tyto stavy by mohly vést k rozvinutí separačně-úzkostné poruchy.

Separačně-úzkostná porucha označuje stav, kdy reakce na odloučení od milované osoby je neadekvátní věku a vývojovému stupni dítěte. Dítě může mít záchvaty vzteku a pláče, nebo se naopak stáhne do sebe. Psychické potíže se mohou projevit i tělesnými obtížemi (bolest hlavy, břicha, nevolnost, zvýšená teplota), zhoršeným soustředěním a potížemi s usínáním. Separačně-úzkostnou poruchu řeší dětský lékař ve spolupráci s psychologem nebo psychiatrem.

Fobie

Fobií rozumíme strach z konkrétních bytostí, předmětů nebo situací. Fobie vyvolává u dítěte silný úzkostný záchvat a také vyhýbavé chování. Patří sem například strach z cizích lidí, nadpřirozených bytostí, některých zvířat, z injekčních jehel, zubních zákroků nebo třeba ze tmy. V mírné formě jsou tyto strachy u dětí běžné (výskyt se odhaduje na cca 40 % dětí).

Rozšířeným typem fobie je školní fobie. Objevuje se nejčastěji v první tříděnebo mezi 9. a 11. rokem dítěte. Dítě má strach z nepříjemných situací ve škole a nepřeje si opustit rodiče. Svůj vliv často sehrává i samotný rodič, který dítě ze školy stresuje nebo dítě na sebe přehnaně poutá. Také tento typ úzkosti se velmi často projevuje tělesnými příznaky. Při výskytu školní fobie je nejdůležitějším opatřením rychle zařadit dítě do školního prostředí a kolektivu.

Dalším typem je sociální fobie (sociální úzkostná porucha). Dítě trpí nadměrnými obavami ze styků s ostatními a z jejich možných nepříznivých postojů k dítěti. Dítě nechce udělat chybu, aby nepůsobilo směšně a trapně. Nenavazuje hovory s dětmi, se kterými nemá vytvořenou pevnější vazbu, nehlásí se ve škole, nemluví před cizími lidmi. Ve skupině lidí stojí spíše při jejím okraji. I tento typ fobie se může projevovat tělesnými příznaky.

Úzkostnou poruchu u dětí nepřehlížejte a vyhledejte odbornou pomoc.
V případě úzkostné poruchy jsou obavy dítěte extrémní a brání mu dělat normální věci.

Proč je důležité úzkostné potíže u dětí řešit?

Úzkost představuje brzdu v dětském vývoji zhoršuje jeho sociální začlenění (častěji hrozí i šikana), přispívá ke špatnému prospěchu ve škole (neodpovídající jeho intelektu), k nedostatku zájmů a koníčků. Úzkost může vyústit v další zdravotní komplikace. Dítě, které je nadměrně plaché a jehož potíže nejsou řešeny, má navíc zvýšené riziko vzniku úzkostné poruchy v dospělosti, více mu v budoucnosti hrozí také zneužívání návykových látek, deprese, případně až sebevražedné sklony.

Jak se léčí úzkost u dětí?

Léčba úzkostných poruch probíhá ve spolupráci rodičů, lékaře, školního psychologa a vyučujících. Ještě více než u dospělých je kladen důraz na psychoterapii (dynamická psychoterapie, kognitivně-behaviorální terapie a často také rodinná terapie). Obecně můžeme říct, že čím víc se o obavách dítěte hovoří, tím snazší je rozkládat úzkost na konkrétní strachy a ty pak lze již lépe řešit.

U mnoha úzkostných poruch je vhodné kombinovat psychoterapeutické přístupy s farmakoterapií. Úzkostné poruchy se u dětí farmakologicky ovlivňují především antidepresivy ze skupiny SSRI. Na prvním místě se zpravidla volí léčivé přípravky s účinnou látkou sertralin, při nedostatečné odpovědi nebo jiném důvodu se zaměňuje za jiné antidepresivum z této skupiny (paroxetin, fluvoxamin, fluoxetin). Pokud se nedostaví požadovaný efekt, přistupuje se k léčbě venlafaxinem, který kromě serotoninu ovlivňuje i další mozkový mediátor noradrenalin. V případě těžkých akutních projevů lze použít benzodiazepiny (především clonazepam). Ve všech případech se přistupuje k léčbě individuálně a lékař vždy zodpovědně posuzuje olbu konkrétního léčivého přípravku a jeho dávkování.

Spolu s psychoterapií a farmakoterapií se klade důraz na sociální začlenění dítěte navázání kvalitnějších kontaktů s rodinnými příslušníky a vrstevníky.

Komentář odborníka:

Vytvoření léčebného plánu zahrnuje zpětnou vazbu a poučení rodičů o úzkosti specifické pro jejich dítě, konzultaci s pediatrem, školním psychologem a s vyučujícími.

MUDr. Sylva Racková, Ph.D.
MUDr. Sylva Racková, Ph.D.

Psychiatrická ambulance, Slovanská 1238/69, Plzeň

Při navrhování psychoterapie u úzkostných dětí a adolescentů mají dle současných platných doporučení prioritu dvě základní psychoterapeutické metody. Jde o dynamickou psychoterapii a kognitivně-behaviorální terapii v kombinaci – zvláště u menších dětí – s rodinnou terapií.

Farmakoterapie patologické úzkosti u dětí patří vždy do rukou pedopsychiatra, protože mnoho léčivých přípravků musí být užito mimo oficiální doporučení, to znamená, že nemají stanovené použití pro děti a jejich účinek včetně možných vedlejších účinků musí posoudit odborník.

Terapie úzkostí u dětí je komplexní léčebný proces vyžadující zapojení a edukaci rodičů a pečovatelů s vysvětlením symptomů a terapeutických kroků po stanovení diagnózy. Psychosociální podpora je stejně tak důležitá jako farmakologická intervence a často hraje v procesu uzdravování klíčovou roli.

Jak může rodič pomoci dítěti překonávat strach?

  • Chvalte dítě za samostatnost a postupně zvyšujte nároky na dítě.
  • Buďte pro dítě příkladem, a to i v tom, jak překonávat strach.
  • Na strach dítěte reagujte vhodnými emocemi. Vyhýbejte se hněvu, nepochopení nebo výsměchu.
  • Určete dítěti 10 minut, kdy si smí dělat starosti. Ve zbytku dne není čas na starosti. Dítě snáze začne ovládat práci se strachem.
  • Podporujte zájmy a koníčky dítěte.

Úzkostné děti a jejich výchova

  • Pro dítě jste vzorem. Dítě během svého vývoje vidí, vnímá a nasává vaše pocity a modely chování. Na dítě tak můžete přenášet jak klid a pocit bezpeční, tak strach a úzkostlivost.
  • Chvalte dítě za správné chování. Nežádoucím projevům dítěte nevěnujte nepřiměřeně vysokou pozornost. Dítě potřebuje v dostatečné míře cítit pocit jistoty a bezpečí.
  • Pomáhejte dítěti, nechovejte ho však v bavlnce - posilujte jeho samostatnost a zodpovědnost. Přehnaná péče způsobí u dítěte pocit, že jednotlivé úkony samo nezvládne.
  • Nebuďte perfekcionisti. Nesoustřeďte svou pozornost jen na chyby svých dětí, byť mu chcete v dobré víře pomoci a posunout jej. Děti perfekcionistů mívají nízké sebevědomí, protože čekají za každou pochvalou slůvko ale.

Výchova hraje důležitou roli. Zatímco děti vychovávané s nadměrnou péčí neví, co už dokážou samy, děti rodičů-kritiků musí stále myslet na to, co všechno neumí správně. V případě výskytu úzkostných potíží je důležité o nich otevřeně pohovořit s dětským lékařem. V léčbě sehrávají významnou roli rodiče, kteří mohou výrazně pomoci dítěti jeho strach překonat, aby mohlo opět prožívat veselé a šťastné dětství.



Články k tématu Strach a úzkost u dětí

  • Zažívací a střevní potíže dětí bývají častým tématem diskuzí mezi maminkami a také návštěv u pediatra. Důvodem bolení bříška a pláče u miminek může být kojenecká kolika, u větších dětí způsobuje problémy nevhodný jídelníček. Jak nadýmání u dětí řešit?
  • Bolest v krku dokáže pořádně potrápit dospělé, natož pak děti. Projevuje škrábáním a pálením, ztíženým polykáním a někdy i chrapotem. Velmi často je projevem virového zánětu horních dýchacích cest. Co při takové variantě onemocnění dělat a která opatření mohou vašemu dítěti ulevit, poradíme v našem článku.
  • Epilepsie u dětí – příznaky a léčba

    Epilepsie u dětí – příznaky a léčba

    · 13 minut čtení
    Epilepsie a záchvaty se mohou vyvinout u každého člověka v jakémkoli věku a bohužel se běžně vyskytují již u novorozenců. Prodělání záchvatu však ještě nemusí znamenat rozvoj epilepsie. Jak poznat epileptický záchvat? Co může vyvolat epilepsii a jaké jsou zásady správné léčby? Odpovědi na tyto otázky včetně návodu, jak postupovat, pokud jste svědkem epileptického záchvatu u dítěte, jsme pro vás...
O autorovi
Mgr. Lukáš Novotný
Mgr. Lukáš Novotný
Vystudoval jsem Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 2016 pracuji jako lékárník v Praze a připravuji vzdělávací články a aktivity pro lékárníky, studenty a veřejnost.
Číst více od autora
O autorovi
Mgr. Lukáš Novotný
Mgr. Lukáš Novotný
Vystudoval jsem Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 2016 pracuji jako lékárník v Praze a připravuji vzdělávací články a aktivity pro lékárníky, studenty a veřejnost.
Číst více od autora