Atrofie – příčiny a léčba
Atrofie je odborný termín označující zmenšování tkáně nebo orgánu v důsledku úbytku buněčné hmoty. Může být přirozenou součástí stárnutí organismu, ale také projevem různých onemocnění. Více se dočtete v následujícím článku.
Obsah článku
Obsah článku
Co je atrofie?
Atrofie představuje proces zmenšení objemu tkáně, orgánu nebo jejich části, který je podmíněn redukcí velikosti buněk a/nebo snížením jejich počtu. Může vznikat v souvislosti se stárnutím organismu, chronicky zhoršeným cévním zásobením (ischemickou atrofií), poruchou inervace, hormonálními změnami nebo dlouhodobou nečinností postižené tkáně (např. svalová atrofie při imobilizaci). Atrofická tkáň vykazuje snížení hmotnosti a objemu a bývá provázena různě závažným funkčním deficitem. Morfologické změny jsou patrné jak makroskopicky, tak mikroskopicky; histologicky se atrofie projevuje zejména zmenšením buněk, redukcí cytoplazmy a organel. V praxi to často znamená, že daná tkáň nebo orgán nefunguje tak dobře jako dřív – může mít sníženou výkonnost nebo částečně ztrácet svou funkci.
Fyziologická vs. patologická atrofie
- Fyziologická atrofie
Jedná se o přirozený proces zmenšování tkání nebo orgánů, který probíhá v rámci normálního vývoje a stárnutí organismu. Nejde o projev onemocnění, ale o součást adaptačních nebo involučních změn. Příkladem je involuce thymu po pubertě či atrofie dělohy po porodu. - Patologická atrofie
Vzniká jako důsledek chorobného stavu nebo působení nepříznivých faktorů. Může být způsobena dlouhodobou nečinností tkáně, poruchou inervace, nedostatečným cévním zásobením, malnutricí, hormonální deprivací nebo tlakem na tkáň. Patologická atrofie bývá často spojena se snížením funkce postiženého orgánu a může vést k významným klinickým projevům.
Svalová atrofie
Svalová atrofie je proces charakterizovaný úbytkem svalové hmoty a zmenšením objemu kosterního svalstva v důsledku redukce velikosti svalových vláken, případně i jejich počtu. Klinicky se projevuje poklesem svalové síly, vytrvalosti a funkční výkonnosti. Atrofované svaly jsou makroskopicky menší a často ochablé. Příčinou svalové atrofie může být dlouhodobá nečinnost svalů, malnutrice, stárnutí organismu, geneticky podmíněná onemocnění, poruchy inervace nebo různá systémová a neuromuskulární onemocnění.
Svalová atrofie se projevuje:
- svalovou slabostí,
- sníženou výkonností,
- omezením pohyblivosti,
- v těžkých případech ztrátou schopnosti samostatného pohybu.
Atrofie z nepoužívání představuje formu fyziologické či adaptační atrofie, která vzniká při nedostatečné svalové aktivitě, například během dlouhodobé imobilizace, klidového režimu nebo po fixaci končetiny. Tento typ atrofie je po obnovení zátěže zpravidla alespoň částečně vratný.
Atrofie mozku
Atrofie mozku (cerebrální atrofie) je morfologický proces charakterizovaný progresivním úbytkem neuronů, gliových buněk a synaptických spojení, který vede ke zmenšení objemu mozkové tkáně. Může být fokální, postihující určité anatomické oblasti mozku, nebo generalizovaná, zasahující mozek difuzně. Mírný stupeň mozkové atrofie je považován za součást fyziologického stárnutí. Výraznější nebo předčasně vznikající atrofie však bývá spojena s řadou neurologických onemocnění, zejména s Alzheimerovou chorobou, roztroušenou sklerózou, dalšími formami demence, neurodegenerativními chorobami, cévními mozkovými lézemi či chronickými zánětlivými procesy. Klinický význam cerebrální atrofie spočívá především v její souvislosti s poruchami kognitivních funkcí, paměti, exekutivních schopností, chování a motorických funkcí.
Atrofie kůže
Atrofie kůže (atrophia cutis) je patologický proces charakterizovaný ztenčením jednotlivých vrstev kůže v důsledku úbytku buněčných a extracelulárních složek. Postihovat může epidermis, dermis i podkožní tkáň a vede ke snížení tloušťky, elasticity a odolnosti kůže.
Atrofie kůže může vznikat:
- v souvislosti se stárnutím,
- při dlouhodobé aplikaci lokálních nebo systémových kortikosteroidů,
- v důsledku chronického poškození UV zářením,
- při některých zánětlivých a autoimunitních onemocněních,
- při poruchách výživy a cévního zásobení,
- jako součást některých geneticky podmíněných onemocnění.
- ztenčenou, jemnou a často průsvitnou kůží,
- sníženou elasticitou,
- zvýšenou křehkostí a náchylností k poranění,
- tvorbou drobných podkožních krvácení.
Hormonální vlivy
Hormony mají zásadní význam pro růst, výživu a udržování struktury mnoha tkání. Pokles hormonální stimulace nebo hormonální nerovnováha mohou vést k rozvoji atrofie, protože dochází ke snížení buněčné aktivity, proteosyntézy a regenerační schopnosti tkání.
Při nedostatečném působení hormonů dochází ke:
- snížení syntézy bílkovin,
- omezení buněčného metabolismu,
- zmenšení velikosti buněk,
- případně ke snížení jejich počtu.
Makroskopicky se postižené orgány zmenšují a ztrácejí svou funkční aktivitu. Mikroskopicky je patrné zmenšení buněk, úbytek funkční tkáně a často relativní zmnožení vaziva.
Příklady hormonálně podmíněné atrofie
- Atrofie endometria po menopauze – pokles produkce estrogenů vede ke ztenčení děložní sliznice.
- Atrofie vaginální sliznice – nedostatek estrogenů způsobuje ztenčení epitelu, snížení elasticity a sekrece.
- Atrofie mléčné žlázy po menopauze v důsledku úbytku estrogenové stimulace.
- Atrofie varlat při nedostatku gonadotropinů nebo testosteronu.
- Atrofie prostaty po snížení hladiny androgenů.
Diagnostika
Diagnostika atrofie je založena na kombinaci klinického vyšetření, zobrazovacích metod, laboratorních testů a histopatologického vyšetření, přičemž konkrétní diagnostický postup závisí na typu a lokalizaci postižené tkáně nebo orgánu.
Základem diagnostiky je podrobná anamnéza zaměřená na:
- dobu trvání obtíží,
- omezení funkce postiženého orgánu,
- imobilizaci nebo sníženou fyzickou aktivitu,
- neurologická, endokrinní či systémová onemocnění,
- užívání léčiv (např. kortikosteroidů),
Při fyzikálním vyšetření lze hodnotit zmenšení objemu tkáně či orgánu, svalovou sílu a trofiku svalstva, změny vzhledu kůže a sliznic a přítomnost neurologických deficitů.
Zobrazovací vyšetření umožňují posoudit rozsah a lokalizaci atrofických změn:
- Ultrazvuk (UZ) – hodnocení velikosti a struktury orgánů.
- Výpočetní tomografie (CT) – zobrazení atrofie mozku, svalů či vnitřních orgánů.
- Magnetická rezonance (MRI) – nejcitlivější metoda pro posouzení atrofie mozku, míchy a svalů.
- Denzitometrie a další specializované metody podle charakteru postižení.
- Elektromyografie (EMG) a vyšetření nervového vedení (ENG) - při podezření na neurogenní příčinu svalové atrofie
Cílem diagnostiky není pouze prokázání samotné atrofie, ale především identifikace její příčiny, protože prognóza a možnosti léčby závisí na základním onemocnění a míře zachování funkční tkáně.
