Chronický únavový syndrom – projevy a léčba
Vysoké pracovní tempo, stres, sportovní výkon či změna počasí – to je jen krátký výčet běžných příčin únavy. Pro nabrání elánu a sil většině z nás stačí dostatečný spánek nebo jiná forma relaxace. Co když však odpočinek nevede k úlevě a potíže bez zjevného důvodu dlouhodobě pokračují? Je možné, že se jedná o chronický únavový syndrom. Co víme o této nemoci, jejích příčinách a jaké jsou možnosti léčby?

Obsah článku
Co je to chronický únavový syndrom?
Chronický únavový syndrom je stav těžké a přetrvávající únavy, která se nezlepšuje odpočinkem a zhoršuje se při tělesné nebo psychické námaze. K velkému vyčerpání mohou vést i běžné denní činnosti jako například sprchování nebo nakupování. Příznaky mohou být tak závažné, že nedovolí vstát z postele. Více než polovina osob přijde kvůli syndromu o svou práci.
Ohrožení jsou především mladší dospělí a dospělí ve středním věku. U žen se setkáváme s chronickým únavovým syndromem 2-4x častěji než u mužů. Předpokládá se, že onemocněním v České republice může trpět až 50 000 lidí, přičemž velké množství případů nemusí být vůbec odhaleno.
Odborně se nemoc nazývá i myalgická encefalomyelitida. V literatuře můžeme chronický únavový syndrom často nalézt pod společnou zkratkou z angličtiny ME/CFS (myalgic encephalomyelitis/chronic fatigue syndrome).
Jaké jsou příznaky chronického únavového syndromu?
Základním příznakem je nadměrná únava, která přetrvává několik měsíců, nelepší se spánkem ani odpočinkem a nemá zjevnou medicínskou příčinu. Únava bývá natolik závažná, že omezuje vykonávání dříve běžných denních aktivit. Únavu většinou doprovázejí minimálně tři další projevy:
- Post-námahová nevolnost (PEM, post-exertional malaise) – významné zhoršení příznaků i po malé fyzické nebo duševní námaze. Tato neadekvátní únava nastupuje zhruba s jednodenním odstupem a může trvat dny nebo týdny.
- Poruchy spánku – přirozené spánkové cykly bývají narušené, lidé mohou trpět nespavostí nebo mají nedostatečný pocit osvěžení navzdory dlouhému nočnímu spánku.
- Bolest – svalů, kloubů, hlavy, krku (se zvětšením uzlin).
- Potíže s pozorností nebo pamětí.
Objevovat se mohou i další projevy: oční problémy (rozmazané vidění, vnímání bílých a černých teček), noční pocení, pocity brnění nebo pálení v končetinách, změny nálady (podrážděnost, úzkost) nebo motání hlavy či závrať po změně polohy z lehu do sedu nebo ze sedu do stoje. Někteří lidé vnímají obtíže podobné chřipkovým stavům – vyskytuje se zimnice, zažívací obtíže a zvýšená citlivost na světlo, hluk nebo změnu teplot. Příznaky mohou přicházet ve vlnách, kdy se střídají lepší dny a horší dny.
Příčiny chronického únavového syndromu
Příčina vzniku není doposud objasněna. Na vině je podle odborníků kombinace dědičných, neurologických, endokrinních, infekčních a imunitních faktorů. Právě role imunitního systému se zdá být klíčová – alergici nebo pacienti trpící na opakující se infekce patří mezi značnou část pacientů s chronickým únavovým syndromem.
Nejčastěji je spouštěčem nemoci prodělané infekční onemocnění:
Do této skupiny patří: virus Epstein-Barrové (mononukleóza), lidský herpesvirus 6 (zarděnky), cytomegalovirus, Coxsackie B (respirační infekce), parvovirus B19 (5. dětská nemoc), SARS-CoV-2 (COVID-19).
Mezi zástupce spouštěčů bakteriálního původu patří: Borrelia burgdorferi (lymeská borelióza), Coxiella burnetii (horečka Q), Mycoplasma pneumoniae (respirační infekce), Chlamydia pneumoniae (respirační infekce).
Toxoplasma gondii (toxoplazmóza).

Mezi další příčiny rozvoje chronického únavového syndromu počítáme:
- dědičné vlivy
- stres
- poruchy imunitního systému
- poruchy hladin hormonů (kolísání pohlavních hormonů, nízké hladiny kortizolu, hormonů štítné žlázy, růstového hormonu nebo melatoninu)
- nízký krevní tlak
- poruchy autonomního nervového systému
Chronický únavový syndrom a diagnostika
Diagnóza je komplikovaná, zejména proto, že příznaky jsou podobné řadě jiných onemocnění. Neexistuje jednoduchý screening, vždy je nutno provést komplexní vyšetření a pacienti si obvykle procházejí dlouhým procesem testů k potvrzení či vyvrácení jiných nemocí. Klíčové je provést i důkladnou osobní a lékovou anamnézu.
Příznaky se mohou překrývat s následujícími potížemi:
Jako je např. mononukleóza, lymeská borelióza.
Únava se často vyskytuje u deprese nebo úzkosti; rozlišení psychických potíží a únavového syndromu bývá jedním z nejobtížnějších, ale zásadních kroků v diagnostice chronického únavového syndromu.
Únavu mohou způsobit např. nespavost, spánková apnoe či syndrom neklidných nohou; přesnou diagnózu zjistí vyšetření ve spánkové laboratoři.
Anémie, diabetes, snížená funkce štítné žlázy, systémový lupus, roztroušená skleróza nebo fibromyalgie jsou další nemoci, jež se běžně projevují zvýšenou únavou a které je potřeba vyloučit.
Léčba chronického únavového syndromu
U každého člověka se může uplatnit jiná léčebná strategie, tím jak nemoc bývá komplexní a může být způsobena různými příčinami. Které léčebné postupy mohou člověku s chronickým únavovým syndromem pomoct?
Úprava spánkové rutiny zahrnuje každodenní usínání a vstávání v pravidelných časech. Odpolední odpočinek by neměl přesahovat 30 min. Z místnosti určené ke spánku by měla být odstraněna elektronická zařízení (zejména obrazovky a monitory). Pro spánek je ideální tichá místnost s možností stínění a dobrého větrání. Omezit by se měl také příjem kofeinu, alkoholu a velkých porcích jídla minimálně 4 hodiny před ulehnutím.
Dle převládajících příznaků se uplatňují analgetika při bolestech hlavy, svalů nebo kloubů, antidepresiva při depresi, úzkosti nebo spánkových potížích, léky upravující srdeční rytmus a krevní tlak nebo léky na podporu paměti a pozornosti. Někdy se přistupuje k podávání kortikosteroidů. Pozitivní efekt mohou mít léčiva podporující správnou funkci imunitního systému.
Velký přínos má psychická podpora, zejména při dlouhodobých potížích. Lidé mohou těžit z kognitivně-behaviorální terapie nebo ze skupinových schůzek s lidmi se stejnými obtížemi. Důležité je, aby si člověk s chronickým únavovým syndromem osvojil techniky, díky nimž může postupně zavádět do svých dnů aktivity, aniž by se projevy onemocnění zhoršily. Jedná se o stanovení bezpečných limitů spolu s nastavením vyváženého odpočinku.
Pro některé osoby může být nápomocná také alternativní medicína, která zahrnuje akupunkturu, homeopatii nebo fytoterapii.
Vhodná je fyzická aktivita o mírné zátěži, jemně dávkovaná s respektem k aktuálnímu stavu a pocitu. Klíčové je naučit se hospodařit s energií, rozložit si plány na celý den a zamezit náhlým aktivitám. Osvědčuje se dodržování pravidelného, vyváženého jídelníčku. Doporučuje se nekuřáctví a výrazné omezení alkoholu. Důležité je myslet na dostatečný čas pro rekonvalescenci po jakémkoliv infekčním onemocnění nebo úrazu.
