Lupénka: příznaky, formy a léčba

Co je to lupénka a proč vzniká

Psoriáza je onemocnění s nejasnou příčinou, které je charakterizováno zánětem způsobeným dysfunkcí imunitního systému. Doprovází ji menší či větší viditelné známky zánětu, jako jsou vyvýšená ložiska a šupiny na kůži. 

Normální zdravá kůže se neustále obnovuje pravidelným dorůstáním ze spodních vrstev. Když kožní buňky dosáhnou zevního povrchu pokožky, poté odumírají a odlupují se v malých šupinkách, přitom je nahrazují nové buňky rostoucí zespodu. Na místech postižených lupénkou je obrat kožních buněk nejméně desetkrát urychlený – buňky kůže se dělí neobvykle rychle a hromadí se v psoriatických ložiscích. Na povrchu kožní buňky nejsou schopné mezi sebou vytvořit těsné spojení, čímž kůže ztrácí svou ochrannou funkci, a je tak proti zevním vlivům chráněna slaběji. Současné studie prokázaly, že u lidí s lupénkou není zcela v pořádku ani nepostižená kůže. Její biochemické složení se výrazně odlišuje od složení kůže zdravého jedince.

Příznaky lupénky často začínají mezi 15. a 25. rokem, ale mohou se objevit v jakémkoli věku. Ženy i muži onemocní lupénkou přibližně stejně často. Zhruba jeden z deseti pacientů má lupénku již v dětském věku.

Zdravotnické prostředky na pleť s lupénkou

Faktory ovlivňující vznik a průběh lupénky

Zhruba ve 30 % hraje roli dědičná predispozice. Pacient s nově vzniklou lupénkou často zjistí, že stejným onemocněním trpí také někdo z jeho blízkých příbuzných. Kromě autoimunity se na vzniku mohou podílet i hormony – proto mezi kritická období nástupu lupénky patří často puberta i menopauza. Nutno poznamenat, že v době těhotenství má naopak sklon ustupovat, po porodu se naopak často vrací. Vzácněji se na recidivě podílejí užívané léky. Větší souvislost může být mezi léky a vznikem lupénkovitých ložisek, což se objevilo při užívání léků na léčbu malárie a lithia používaného k léčbě depresí. Onemocnění, jako je cukrovka, poruchy metabolizmu tuků, špatná funkce štítné žlázy nebo jater či alergie, mohou být vyvolávajícími faktory lupénky.

Proměnlivý význam mají psychické vlivy, především zvýšený stres. Existují psychiatrické studie, které zmiňují, že lupénka může být zevním projevem problémů vzniklých v podvědomí. Odhalení a vyřešení uvedených problémů může pomoci lupénku zlepšit. K odhalení přesné příčiny kožní poruchy se věnovalo velké úsilí. Také klima a sezóna se podílí na stavu lupénky a to tak, že se zhoršuje v období podzim–jaro, v létě se naopak zlepšuje. Stejně jako u atopického ekzému pomáhá nemocným moře a slunce.

Příznaky a formy lupénky

V nejlehčích případech lupénky se objevují na kůži jeden nebo dva okrsky abnormální kůže. V těch nejtěžších potom může nemoc postihovat rozsáhlé kožní plochy.

Léčba lupénky

Lupénka je nemoc léčitelná, avšak není vyléčitelná. Hlavním cílem léčby je dostat nemoc pod kontrolu. To znamená dosáhnout zhojení aktuálních projevů, případně jejich stav stabilizovat. Vhodně zvolenou léčbou spolu s preventivními opatřeními lze docílit zhojení nebo viditelného zlepšení projevů.

Léčba se stanovuje individuálně pro pacienta a pro konkrétní stav kůže. Základní zásadou v léčbě je komplexní péče. Je nutná pravidelná léčba, pečlivá péče o kůži a v neposlední řadě dodržování určitých preventivních opatření jako je zdravý životní styl, správná životospráva a snížení provokačních faktorů. Velmi důležitá je vzájemná spolupráce pacienta s lékařem.

Druhy léčby (podle typu použitých léčiv):

• zevní: krémy, masti, roztoky, léčebné šampony
• světloléčba: aplikace především ultrafialového světla
• vnitřní: léky podávané ústy, injekčně

Léčba lupénky

Pro léčbu chronické lupénky se používají především léky nehormonální povahy, odvozené od vitaminu D a vitaminu A, cignolin.

Pro akutní a zánětlivé stavy se používají zevní kortikosteroidy. Mají z dostupných léků na lupénku nejsilnější protizánětlivé účinky. Jsou vhodné u všech forem lupénky, zejména v počátečních, zánětlivých fázích. V lokální léčbě se nelze obejít ani bez prostředků napomáhajících k odstranění šupin, které pokožku změkčují a promašťují. Vhodné jsou například masti, které lze aplikovat na problematická místa i několikrát denně. Podpůrně působí i prostředky rostlinné, solné (hlavně s hořčíkem), olejové (nenasycené mastné kyseliny) ve formě koupelí, balzámů a gelů. Kamenouhelný dehet a ichtamol jsou další klasické dehtové preparáty k péči o pokožku s lupénkou. V dnešní době jsou nahrazovány již modernějšími preparáty, které jsou účinnější, nešpiní a nezapáchají.

Vnitřní léčba se vzhledem k nežádoucím účinkům léků zvažuje jen pro nejtěžší případy, které nereagují na zevní léčbu a světloléčbu. Zjišťuje se laboratorním vyšetřením, zda pacient tyto léky vůbec může užívat, zda je schopen přesně dodržovat lékařské pokyny, chodit na nutné pravidelné lékařské a laboratorní kontroly. Celková léčba využívá zejména vitaminy, léky ovlivňující rohovatění kůže (retinoidy), a léky ovlivňující imunitu. Nejmodernější metodou je léčba biologická léčba.

Používají se také alternativní metody léčby - psychoterapie – využívá se autosugesce, relaxační techniky – hypnóza, jóga, autogenní trénink, skupinová psychoterapie aj.

Lupénka u dětí a během těhotenství

Dítě má jiné poměry stavby kůže než dospělý, a proto se tomu přizpůsobuje i léčba. Působení léku přes kůži je podstatně vyšší, a tím je i vyšší riziko působení nežádoucích účinků. Také odbourávání a vylučování léků se liší oproti dospělým. Nestačí tedy postupovat jako u dospělého (frekvence aplikace, množství, síly vrstvy zevních léků). Léky první volby jsou nehormonální léčiva: analoga D3 vitaminu, retinoidy, ichtamol, ebeny. Poté přicházejí v úvahu kombinace s kortikosteroidy.

Podobně opatrně je třeba postupovat i v těhotenství. Dochází-li však k rychlému šíření, zvažuje se světloléčba. U dětí dospívajícího věku se může vyskytnout penízkovitá lupénka. Spouštěcím faktorem je někdy zánět hltanu nebo krčních mandlí. O několik týdnů později se objeví na trupu a na horních končetinách výsev malých ložisek lupénky – tento stav trvá několik týdnů, a často se poté úplně ztratí. Může přejít do diskoidní formy lupénky, a to zejména v případech, kdy se onemocnění vyskytuje v rodině.

Péče o pokožku při lupénce

Prostředky ke zklidnění a péči o pokožku jsou koupele či promazávací masti. Přináší úlevu, ale většinou nejsou dostatečně silné, aby samotné vedly ke zhojení lupénky. Proto je nutná kombinace. Promazávací produkty, tzv. emoliencia, kůži změkčují, zvláčňují, hydratují. K mytí a do koupele jsou vhodná koupelová emoliencia. Jedná se o speciální olejové přípravky, které postiženou kůži nejen umyjí, ale i promastí a podpoří zklidnění. Obsahují slunečnicové, olivové, sojové, arašídové, mandlové, parafinové oleje. Jsou stavy a formy lupénky, kdy koupele ale vhodné nejsou, o jejich volbě je třeba poradit se s lékařem.

Péče o vlasy při lupénce

Péče o kůži vlasové pokožky je prováděna pomocí roztoků a šamponů. Ve formě šamponů na vlasy se nejčastěji používají dehty, salicylová kyselina, urea, alantoin, také přírodní látky např. z mořských řas, bylin či s obsahem mořských solí. Důležité je nechat působit šampon na pokožce dostatečně dlouho (cca 20 minut). tyto speciální přípravky zmírňují také doprovodné projevy, především svědění a pálení pokožky hlavy.

Zdroje:

• https://www.revmaticke-nemoci.cz/novinky-psoriaza/lupenka-ve-vlasech-tipy-jak-se-ji-zbavit-992
• https://www.verywellhealth.com/common-psoriasis-myths-4780006
• https://www.nhs.uk/conditions/psoriasis/treatment/
• https://www.psoriasis.org/about-psoriasis/
  
• https://www.dermatologiepropraxi.cz/pdfs/der/2017/02/02.pdf