Achillova šlacha – typy bolesti, příčiny a léčba
Achillova šlacha je jednou z nejznámějších šlach lidského těla. Začíná uprostřed lýtka a vede po zadní části nohy až k patě. K čemu slouží a jaké jsou nejčastější problémy s ní spojené, se dozvíte v následujícím článku.

Obsah článku
Obsah článku
Co to je achillova šlacha?
Achillova šlacha, lidově achilovka, je silný pruh vaziva spojující lýtkové svaly s kostí patní a chodidlovým svalem. Achillova šlacha je nejsilnější šlacha lidského těla. Délka samotné šlachy od jejího počátku při přechodu ze svalu k úponu na patní kost se pohybuje zhruba mezi 8–12 cm. Je nepostradatelná pro chůzi, stoj i běh. Díky ní lze natahovat nohu v kotníku, umožňuje stoj na špičkách a zapojuje se do všech statických i dynamických poloh dolních končetin.
Nejčastější problémy u Achillovy šlachy
Problémy s Achillovou šlachou mohou být způsobeny nejen úrazem, ale například i nošením nevhodné obuvi. Bolesti má na svědomí zánět šlachového obalu (peritendinitida), zánět šlachy (tendinitida), poranění (ruptura) nebo přetížení úponu (entezopatie).
Bolest achilovky a nevhodná obuv
Nevhodná obuv mechanicky dráždí šlachu a dochází tak ke tření až odřeninám. Šlacha se pak velmi snadno zanítí. Pokud je lýtkový sval dlouhodobě přetěžován, může dojít u úponu Achillovy šlachy k nedostatečnému průtoku krve. To má za následek otok šlachy i jejího obalu, krev nemá dostatek místa pro látkovou výměnu a ve šlaše se začnou hromadit odpadní látky. Překyselení měkkých struktur může vést až k rozvoji zánětu.
Achillodynie (bolest achilovky na patě)
Achillodynie je specifický název pro bolest a citlivost v oblasti úponu Achillovy šlachy na patní hrbol, způsobenou nejčastěji přetížením šlachy. Dochází ke kumulaci mikrotraumatizací v lýtkových svalech a šlacha nemá dostatek času na reparaci. Na opakované přetížení může reagovat zánětem pouzdra a poškozením šlachy.
Zánět Achillovy šlachy
K zánětu Achillovy šlachy dochází nejčastěji při dlouhodobém přetěžování a nedostatečném prokrvování. Z počátku se objevuje otok a bolest při pohybu, která se postupně začíná objevovat i v klidovém režimu. Bolest nastává při zvedání chodidla od země nebo při stoupání si na špičky chodidel, je cítit na zadní straně paty v místě, kde se úpon napojuje na lýtkový sval anebo v místě nad spodní částí patní kosti.
Mezi typické příčiny zánětu patří Achillovky vykonávání sportovních aktivit bez rozcvičení, nevhodná obuv, častý trénink bez dostatečné regenerace, běhání na tvrdém či nerovném povrchu, sporty, při kterých dochází k prudkým nárazům chodidel o podložku, nevhodné tréninkové návyky, nečekaně rychlé a prudké změny pohybu (tenis), dlouhodobé nošení vysokých podpatků.
Hlavní součástí léčby je vyloučení fyzické zátěže, která by mohla obtíže ještě zhoršit. Kvůli otoku je vhodné končetinu podkládat, aby byla nad úrovní srdce. Pro alespoň částečnou úlevu je možné přikládat ledové obklady. Lékař může doporučit rehabilitace, které vedou k patřičnému uvolnění šlachy. K omezení tahu na šlachu a podpoře hojení se využívají ortézy, kompresní bandáže a speciální vložky do bot. Při dlouhodobé a neustupující bolesti je možné na doporučení lékaře použít nesteroidní antiflogistika.
Ruptura Achillovy šlachy (prasknutí achilovky)
Ruptura (prasknutí) Achillovy šlachy patří mezi nejčastější ruptury na dolní končetině. Bývá důsledkem degenerativních změn zapříčiněných dlouhodobým přetěžováním a přítomností zánětu. V průměru se objevuje mezi 30. až 50. rokem života, a to nejčastěji u příležitostných sportovců mužského pohlaví (až v 80 % případů). Hlavním mechanismem úrazu je prudký pohyb, kdy dojde k rychlému natažení šlachy, šlacha tento pohyb nevydrží a praskne. Někdy může být příčinou prasknutí i tupá rána předmětem (např. florbalovou holí).
Ve většině případů se ruptura nachází asi 3 až 5 cm nad úponem šlachy na patní kost, zde bývá nejhorší cévní zásobení a regenerace je tak ztížená. Druhým nejčastějším místem prasknutí je úpon na patní kosti. Při prasknutí je slyšet lupnutí, jako když praskne větev. Následuje prudká bolest, otok a dotyčný není schopen normální chůze. Není možný stoj na špičkách ani propnutí nohy do špičky. V místě přetržení se může vytvořit hematom. V některých případech nejsou příznaky tak jednoznačné a může dojít k záměně přetržení za podvrtnutí kotníku.
Diagnostika: Vyšetření pohledem a pohmatem je pro diagnózu často dostačující. Pokud je na místě nějaká pochybnost, provádí se tzv. Thompsonův test. Pacient se položí na břicho a ohne kolenní kloub do 90°. Běžné zmáčknutí lýtka vede k pohybu špičky nohy, jestliže tomu tak není, test je pozitivní a poukazuje tak na roztržení Achillovy šlachy. Pro posouzení celkového rozsahu postižení se provádí ultrasonografického vyšetření.
Léčba: Téměř všechna přetržení vyžadují operační řešení. Pokud je prasknutí v typické oblasti, je možné provést tzv. perkutánní sešití, které se provádí jen z drobných ranek (ze 6 až 8 drobných /1 až 2 cm /řezů umístěných po obou stranách šlachy). Při klasické otevřené technice je šlacha sešívána v místě natržení. Tento způsob ale může poškodit cévní zásobení, vést ke komplikacím a poruchám hojení.
Po operaci se nasazuje sádrová fixace nebo speciální ortéza na dobu 6 - 8 týdnů. Dle stavu pacienta následuje chůze o berlích s postupnou zátěží a rehabilitace.
Jestliže je z nějakého důvodu nevhodná operační terapie (vysoký věk, vysoké riziko nehojení operační rány, onemocnění srdce…), konzervativní terapie spočívá v sádrové fixaci na 8 - 12 týdnů.

Péče o Achillovu šlachu
Problémy s Achillovou šlachou mohou být velmi bolestivé a omezující. Je proto důležité dbát na prevenci, která zahrnuje pravidelné protahování, posilování svalů dolní končetiny a nošení vhodné obuvi. Pokud dojde k poranění, je třeba ihned začít s konzervativní léčbou, tedy odpočívat, ledovat, případně se objednat na fyzioterapii. Při přetrvávajících obtížích nebo závažnějším poranění je nutné vyhledat lékaře.




