Poruchy pozornosti – příznaky a léčba

Co je to porucha pozornosti?

Porucha pozornosti je vrozené neurovývojové onemocnění. Narušeny jsou oblasti mozku, které řídí zaměření a udržení pozornosti, plánování a sebeovládání. Lze vysledovat nesrovnalosti v hladinách důležitých neurotransmiterů dopaminu a noradrenalinu. Hlavní charakteristikou jsou potíže se soustředěním, hyperaktivita a impulzivita. Projevy se objevují obvykle od předškolního dětského věku a vrcholu dosahují v období prvního stupně základní školy.

Jaké jsou typy poruch pozornosti?

Poruchy pozornosti se aktuálně rozlišují na základě amerického psychiatrického manuálu DSM-5. Základním rozdělovacím kritériem ADHD je, zda v posledních šesti měsících převažovala nepozornost, nebo hyperaktivita a impulzivita.

• ADHD-I – převážně nepozorný typ (přibližně 30 % případů)
• ADHD-H – převážně hyperaktivní/impulzivní typ (přibližně 10 % případů)
• ADHD-C – kombinovaný typ, vyskytuje se zároveň nepozornost i hyperaktivita/impulzivita (přibližně 60 % případů)

Každý typ má dále definovanou intenzitu, a to ve stupnici mírná/střední/závažná. Přihlíží se k míře narušení sociálního, školního a pracovního fungování.

Projevy poruch pozornosti

Projevy nepozornosti

• neudrží pozornost při úkolu nebo hře/dá se snadno rozptýlit
• neposlouchá, co se mu říká
• chybuje z nepozornosti 
• má potíže s organizováním úkolů a aktivit
• vyhýbá se úkolům, které vyžadují duševní úsilí
• častěji zapomíná a ztrácí věci

Projevy hyperaktivity

• trvale nadměrná tělesná aktivita
• neklid rukou nebo nohou, vrtí se na židli
• vstává ve třídě, když má sedět
• pobíhá v situacích, kdy je to nevhodné
• neumí si hrát tiše

Projevy impulzivity

• vyhrkne odpověď na otázky, i když ještě nebyly dokončeny
• přerušuje ostatní nebo se jim vnucuje
• příliš mluví bez ohledu na sociální zábrany
• nezvládá čekat ve frontě nebo až přijde na řadu ve hře nebo při komunikaci

Přibližně u dvou třetin případů je spolu s ADHD přítomná ještě další porucha či potíž. Může se jednat o úzkosti nebo poruchy nálady, poruchy učení a chování či větší náchylnost k závislostem (kouření, nadměrná konzumace alkoholu či užívání jiných návykových látek).

Porucha pozornosti u dětí

První příznaky se většinou u dítěte objevují již v předškolním věku. Může sem patřit nápadně nepravidelný režim, neklid, křik, mimořádná živost, neustálé vyžadování pozornosti, silně vzdorovité až agresivní reakce, značná neposlušnost a ztráta zábran.
Děti do 6 let jsou však plné energie velmi často, mívají nižší schopnost soustředění a bývají obecně hůře usměrnitelné. V předškolním období navíc pozorujeme mezi dětmi velké individuální rozdíly. Zjištění poruchy pozornosti v předškolním období je proto komplikované a porucha pozornosti je nejčastěji diagnostikována až na prvním stupni základní školy, tj. mezi 6. a 9. rokem života, kdy děti všeobecně vyzrávají a zároveň se zvyšují nároky na jejich pozornost. Děti s ADHD jsou často vnímány jako zlobivé, nevychované až zlomyslné. Tresty nebo vyloučení z kolektivu nemívají žádoucí efekt a mohou vést ke zhoršení příznaků.

Máte-li podezření na poruchu pozornosti u dítěte, obraťte se na dětského lékaře, který v případě potřeby vydá doporučení k návštěvě dětského psychiatra nebo jiného odborníka na tuto problematiku.

Diagnostika poruch pozornosti

Diagnostika ADHD využívá kromě základního rozhovoru s psychiatrem také množství škál a dotazníků, které je možné využít k orientačnímu posouzení. Dále se používají neuropsychologické testy zaměřené na stanovení kvality pozornosti a míry impulzivity. Spíše u netypických projevů ADHD nebo u rozsáhlejšího poškození centrálního nervového systému se využívají zobrazovací metody jako magnetická rezonance (MRI) nebo počítačová tomografie (CT), případně také záznam aktivity mozku (EEG).
Při stanovení diagnózy ADHD je potřeba postupovat pečlivě a podmínkou je, aby dítě vykazovalo problémy s pozorností opakovaně a v každém prostředí, tzn. doma, ve škole i v kolektivu kamarádů. Komplikací v diagnostice je příbuznost některých projevů s jinými potížemi, jako jsou specifické poruchy učení, poruchy chování, poruchy autistického spektra nebo úzkostné a depresivní poruchy. A dále je potřeba dodat, že tyto zmíněné potíže se mohou u některých dětí vyskytovat s ADHD současně.

Léčba poruch pozornosti

Léčba ADHD by optimálně měla spočívat v kombinaci medikace, psychoterapie, práce s rodinou, instruktáže učitelů a v případě potřeby i sociálních opatření.
Používané léčivé přípravky spadají do skupiny psychofarmak. V dnešní době existují dva léky první volby – nověji předepisovaný atomoxetin a delší dobu používaný methylfenidát. Léky 2. volby jsou některá antidepresiva, případně ve zvláštních případech nízké dávky antipsychotik.

• Atomoxetin je nestimulační látka, která upravuje při ADHD narušené hladiny neurotransmiteru noradrenalinu. Zvlášť vhodná je při ADHD, kdy se současně vyskytují úzkosti, potíže se spánkem a jídlem nebo riziko závislostí. Jeho účinek se projeví v řádu 4-6 týdnů.
• Methylfenidát je psychostimulační látka, celosvětově nejčastěji používaný lék na ADHD. Příznivý účinek methylfenidátu se dostavuje u 65-75 % léčených případů (oproti účinku placeba, který se pohybuje v rozmezí 4-30 %). Působí prakticky od prvního dne užívání. Tato látka je bohužel vystavena kolování několika mýtů.

Farmakoterapie příznivě ovlivní pozornost, přesnost, krátkodobou paměť, jemnou motoriku, zmírní roztěkanost, hyperaktivitu, mnohomluvnost a impulzivitu. Ovlivňuje také sociální oblast – zlepšuje samostatnost v práci i hře, tlumí vztek, agresi, ničení věcí, mírní vzdor a opoziční chování, zlepšuje sociální postavení a vztahy v rodině.
Velmi dobré výsledky má dále psychoterapie – kognitivně behaviorální terapie zaměřená jak na dítě, tak na jeho rodiče a učitele. Zahrnuje edukaci, nácviky, přehrávání modelových situací, podporu organizačních dovedností, lepší zvládání problémového chování a ocenění žádoucího chování. 

Jak mohou rodiče podpořit dítě s ADHD?

Z potíží k přednostem – silné stránky ADHD

Ačkoliv ADHD přináší dítěti a jeho rodině potíže, jedinci s touto poruchou mohou mít své silné stránky, které jim pomůžou uspět v různých oblastech života. Klíčem k úspěchu je najít způsob, jak tyto přednosti naplno využít.

• Kreativita – často vidí věci jinak a mají bohatou představivost.
• Schopnost „hyperfokusu“ – dokážou se naplno ponořit do jedné věci a pracovat s neuvěřitelnou intenzitou.
• Spontánnost, dobrodružnost a ochota riskovat
• Nadšení – pokud je něco baví, pracují s obrovským nasazením.

Zdroje:

• http://nepozornidospeli.cz
• www.nzip.cz/clanek/675-adhd-u-deti-priciny-a-diagnoza