Žírné buňky – funkce v imunitním systému a jejich role při alergiích
Žírné buňky jsou důležitou součástí imunitního systému. Podílejí se na obraně organismu, regulaci zánětu a hojení tkání, zároveň ale stojí za vznikem řady alergických reakcí – při jejich aktivaci se uvolňuje histamin a další látky, které mohou vyvolat svědění, otok, zarudnutí nebo dechové obtíže. Co se děje, když je jich v těle abnormálně mnoho nebo reagují nepřiměřeně?
Obsah článku
Obsah článku
Co jsou žírné buňky?
Žírné buňky, odborně mastocyty, jsou specializované buňky imunitního systému, které se nacházejí především ve tkáních, zejména v kůži, sliznicích dýchacích cest a trávicího traktu a v okolí cév. Podílejí se na obraně organismu, regulaci zánětu a hojení tkání. Zároveň hrají zásadní roli při alergických reakcích, protože po aktivaci uvolňují řadu biologicky aktivních látek včetně histaminu, leukotrienů, prostaglandinů a tryptázy. Nadměrná aktivace nebo abnormální množení žírných buněk může vést k různým zdravotním obtížím. Patří mezi ně například mastocytóza nebo některé formy syndromů aktivace žírných buněk. Je však důležité odlišovat skutečnou poruchu žírných buněk od nespecifických obtíží, které mohou mít řadu jiných příčin.
Funkce žírných buněk v organismu
Žírné buňky vznikají z krvetvorných prekurzorů v kostní dřeni, ale do tkání migrují ještě před úplným dozráním. Tam se diferencují a dlouhodobě zůstávají součástí místní imunitní obrany. Jednou z jejich hlavních funkcí je rychlá reakce na potenciální nebezpečí. Po aktivaci mohou uvolnit mediátory uložené v jejich granulech a současně začít vytvářet další zánětlivé látky. Mezi důležité mediátory patří:
- histamin, který může způsobovat svědění, zarudnutí, kopřivku, otok, rozšíření cév nebo pokles krevního tlaku,
- tryptáza, tedy enzym, který se využívá také jako laboratorní marker aktivace či zvýšeného množství žírných buněk,
- leukotrieny a prostaglandiny, které se podílejí například na zúžení průdušek, tvorbě hlenu a zánětlivé reakci,
- cytokiny, které ovlivňují další buňky imunitního systému.
Žírné buňky proto nejsou pouze „alergické buňky“. Podílejí se také na obranných reakcích proti některým patogenům, na komunikaci mezi imunitními buňkami a regulaci zánětu a tkáňových procesů.
Žírné buňky a alergická reakce
Žírné buňky hrají klíčovou roli při vzniku a průběhu alergické reakce. Na svém povrchu mají receptory, na které se váže imunoglobulin E (IgE), tedy protilátka, která se podílí na alergické odpovědi. Při opakovaném kontaktu s konkrétním alergenem může dojít k aktivaci žírných buněk a rychlému uvolnění jejich mediátorů, především histaminu. Uvolněný histamin a další látky ovlivňují cévy, nervová zakončení a hladkou svalovinu. Výsledkem mohou být typické projevy alergie, jako je svědění, zarudnutí, kopřivka, otok, rýma, slzení nebo zažívací obtíže. Pokud jsou zasaženy dýchací cesty, může se objevit kašel, sípání nebo dušnost. Ne každá aktivace žírných buněk však znamená alergii. K jejich aktivaci mohou vést také jiné podněty a mechanismy než reakce zprostředkovaná IgE. Proto je při opakovaných nebo nejasných obtížích důležité správně určit jejich příčinu a případné podezření na alergii potvrdit vyšetřením.
Mastocytóza a nadměrná aktivita žírných buněk
-
Mastocytóza
Pokud se žírné buňky v organismu abnormálně hromadí nebo se nepřiměřeně aktivují, mohou být příčinou různých zdravotních obtíží. Jedním ze vzácných onemocnění je mastocytóza, při které dochází k nadměrnému množství abnormálních žírných buněk v kůži nebo dalších orgánech. Onemocnění může mít kožní nebo systémovou formu a jeho projevy se mohou mezi jednotlivými pacienty výrazně lišit. Typickými příznaky jsou například svědění, zarudnutí kůže, kopřivka, návaly horka, bolesti břicha, průjem nebo nevolnost. U některých pacientů může dojít také k poklesu krevního tlaku nebo k anafylaktické reakci. Závažnost potíží závisí mimo jiné na tom, které orgány jsou postiženy a jak aktivní jsou žírné buňky.
-
Syndrom aktivace žírných buněk (MCAS)
Od mastocytózy je třeba odlišit syndrom aktivace žírných buněk (MCAS). V tomto případě nemusí být žírných buněk v organismu abnormálně mnoho. Problém spočívá především v jejich opakované a nepřiměřené aktivaci, při které uvolňují nadměrné množství mediátorů. Diagnóza MCAS vyžaduje přítomnost typických opakovaných příznaků, objektivní průkaz aktivace žírných buněk a také odpověď na léčbu zaměřenou proti jejich mediátorům.
Diagnostika poruch žírných buněk
Lékař vychází především z charakteru obtíží, jejich opakování, možných spouštěčů a výsledků laboratorních a případně dalších specializovaných vyšetření. Jedním z důležitých vyšetření je stanovení hladiny tryptázy v krvi. Tryptáza je látka uvolňovaná žírnými buňkami a její zvýšení může být známkou jejich aktivace. Pro správnou interpretaci je důležité rozlišovat základní hladinu tryptázy měřenou mimo akutní reakci a hodnotu odebranou během akutních obtíží. Samotná zvýšená hladina tryptázy však diagnózu mastocytózy ani syndromu aktivace žírných buněk nepotvrzuje.
- Při podezření na mastocytózu mohou být indikována další vyšetření. Patří mezi ně například genetické vyšetření mutace genu KIT, která se u systémové mastocytózy často vyskytuje. V závislosti na klinickém nálezu může být zapotřebí také vyšetření kostní dřeně nebo zobrazovací vyšetření k posouzení případného postižení dalších orgánů.
- U podezření na syndrom aktivace žírných buněk (MCAS) je nutné prokázat nejen typické opakované příznaky, ale také objektivní známky aktivace žírných buněk a odpověď na léčbu zaměřenou na jejich mediátory. Podle situace se mohou vyšetřovat také další mediátory nebo jejich metabolity v krvi či moči.
Možnosti léčby poruch žírných buněk
Léčba závisí na konkrétní diagnóze a závažnosti obtíží. U alergických reakcí je zásadní identifikace a pokud možno vyhýbání se konkrétnímu alergenu.
Léky proti příznakům
Při potížích způsobených histaminem se často používají antihistaminika, která pomáhají zmírnit svědění, kopřivku, zarudnutí nebo otok. Podle konkrétních obtíží může lékař doporučit také další léky ovlivňující mediátory žírných buněk, například antagonisty leukotrienových receptorů nebo stabilizátory žírných buněk.
U pacientů s opakovanými závažnými alergickými reakcemi je důležitá prevence a individuální pohotovostní plán. Pokud hrozí anafylaxe, může být předepsán adrenalinový autoinjektor, který je při rozvoji závažné reakce lékem první volby.
Omezení spouštěčů
Součástí léčby je také snaha identifikovat faktory, které u konkrétního člověka vyvolávají nebo zhoršují příznaky. Může jít například o některé léky, alkohol, výrazné změny teploty, infekce, fyzickou zátěž nebo konkrétní potraviny.
Není však vhodné preventivně vyřazovat velké množství potravin bez jasného důvodu. U tzv. nízkohistaminové diety se doporučení mezi jednotlivými zdroji značně liší a její dlouhodobé používání by mělo být individuálně posouzeno, ideálně ve spolupráci s lékařem nebo nutričním terapeutem.
Léčba mastocytózy
U mastocytózy se léčba přizpůsobuje jejímu typu a závažnosti. U forem, u kterých převažují příznaky vyvolané uvolňováním mediátorů, se používají zejména léky potlačující jejich účinky. U pokročilé systémové mastocytózy může být zapotřebí specializovaná léčba zaměřená na abnormální žírné buňky a změny v signální dráze KIT. V současnosti existují také cílené léky, které mohou být u vybraných pacientů indikovány. O jejich použití rozhoduje specialista podle konkrétního typu onemocnění a celkového zdravotního stavu.
