Virová onemocnění – příznaky, přenos a léčba

Co jsou virová onemocnění?

Virová onemocnění jsou infekce způsobené viry. Virus je velmi malá infekční částice obsahující genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA, která je obalena proteinovým obalem. Některé viry mají navíc lipidový obal, který jim pomáhá pronikat do buněk hostitele. Na rozdíl od bakterií nejsou viry schopny samostatného života. Nemají vlastní metabolismus, neumějí vytvářet energii ani se samostatně rozmnožovat. Aby přežily, musí proniknout do živé buňky, převzít kontrolu nad jejím fungováním a využít její struktury k tvorbě nových virových částic. Po namnožení nové viry opouštějí buňku a napadají další buňky organismu. Právě tento proces vede ke vzniku příznaků infekce.

Související kategorie produktů:

Jak funguje imunitní systém při virové infekci?

Po vstupu viru do organismu se aktivují dvě části imunity.

• Vrozená imunita – jedná se o první obrannou linii organismu. Bílé krvinky rozpoznají cizorodé částice a začnou produkovat látky nazývané interferony, které zpomalují množení virů. Současně dochází k rozvoji zánětu, který pomáhá omezit šíření infekce.
• Získaná imunita – po několika dnech se aktivují T-lymfocyty a B-lymfocyty. Tyto buňky ničí infikované buňky, vytvářejí protilátky a imunologickou paměť. Díky této paměti organismus při opakovaném setkání s některými viry reaguje mnohem rychleji.

Jak se viry šíří a přenášejí

Každý virus má svůj charakteristický způsob přenosu.

• Kapénkový přenos – jedná se o nejběžnější cestu přenosu. Při kašli, kýchání nebo mluvení se uvolňují tisíce drobných kapének obsahujících virus. Nakazit se lze přímým vdechnutím, pobytem v nevětrané místnosti či blízkým kontaktem s nemocným. Takto se šíří například chřipka, COVID-19, RSV, adenoviry a rhinoviry.
• Přenos kontaktem – některé viry přežívají na površích několik hodin až dní. Po dotyku kontaminovaného předmětu stačí sáhnout na oči, nos nebo ústa.
• Přenos potravinami – noroviry nebo rotaviry se šíří především kontaminovanou vodou, špatně omytou zeleninou nebo v důsledku nedostatečné hygieny při přípravě jídla. Vyvolávají průjmová onemocnění.
• Přenos krví – některé viry využívají přenos transfuzí, společnými injekčními jehlami či poraněním kontaminovanými předměty.
• Pohlavní přenos – sem patří například HPV, HIV nebo hepatitida B.
• Přenos z matky na dítě – virus může být přenesen během těhotenství, při porodu a kojením (u některých infekcí).

Rizikové faktory virových infekcí

Riziko virové infekce zvyšují především:

• oslabená imunita,
• vyšší věk,
• chronická onemocnění,
• cukrovka,
• onkologická léčba,
• kouření,
• nedostatek spánku,
• dlouhodobý stres,
• pobyt ve velkých kolektivech,
• špatná hygiena rukou.

Nejčastější typy virových onemocnění

• Nachlazení – jedná se o nejčastější infekci. Průměrně ročně prodělá dospělý člověk 2–4 nachlazení, děti ještě více. Příčinou bývá více než 200 různých virů. Mezi nejběžnější příznaky patří rýma, ucpaný nos, bolest v krku, mírný kašel a únava.
• Chřipka – na rozdíl od nachlazení nastupuje velmi rychle. Objevuje se horečka nad 38 °C, zimnice, bolesti svalů, bolesti hlavy, výrazná únava. Bez komplikací odezní většinou během jednoho až dvou týdnů.
• COVID-19 – může mít velmi různorodý průběh. Kromě klasických příznaků se může objevit ztráta čichu, ztráta chuti, dlouhodobá únava a dušnost. U části pacientů přetrvávají obtíže několik měsíců. Více v našem dalším článku o postcovidovém syndromu.
• Střevní virózy – nejčastější příčinou jsou noroviry, rotaviry a adenoviry. Zde převládají průjmy, zvracení, bolesti břicha a horečka. Největší riziko představuje rychlá dehydratace, zejména u kojenců a malých dětí.
• Plané neštovice – jedná se o vysoce nakažlivé dětské onemocnění. Virus zůstává celoživotně v nervových buňkách. Projevuje se puchýřky, svěděním, horečkou a únavou.
• Pásový opar – vzniká opětovnou aktivací viru planých neštovic. Objevuje se bolest, pálení, jednostranná vyrážka.
• Opary – virus herpes simplex přetrvává celý život. Aktivuje jej stres, horečka, oslabení imunity nebo UV záření.
• Virové hepatitidy – napadají jaterní tkáň. Mohou vést až k cirhóze, selhání jater, rakovině jater.

Příznaky virových onemocnění a jejich průběh

Příznaky virové infekce závisí především na tom, jaký virus onemocnění způsobil a kterou část organismu napadl. Některé infekce probíhají téměř bez příznaků, jiné mohou vyvolat závažné zdravotní komplikace. Intenzita obtíží se navíc liší podle věku, celkového zdravotního stavu a funkce imunitního systému.

Příznaky respiračních virových infekcí

Respirační viry, které napadají dýchací cesty, nejčastěji způsobují:

• bolest v krku,
• rýmu nebo zvýšenou sekreci z nosu,
• ucpaný nos,
• kašel,
• kýchání,
• horečku nebo zvýšenou teplotu,
• bolest hlavy,
• bolesti svalů a kloubů,
• únavu a celkovou slabost.

Tyto příznaky jsou typické například pro nachlazení, chřipku nebo některé koronavirové infekce.

Příznaky střevních viróz

Viry postihující trávicí soustavu se obvykle projevují:

• nevolností,
• zvracením,
• průjmem,
• bolestmi nebo křečemi břicha,
• horečkou,
• zimnicí,
• nechutenstvím,
• dehydratací.

Střevní virózy bývají časté zejména u malých dětí a seniorů, u kterých může ztráta tekutin představovat vážné zdravotní riziko.

Kožní příznaky virových infekcí

Některé viry napadají především kůži nebo sliznice. Mohou způsobovat:

• vyrážku,
• svědění,
• zarudnutí,
• otok,
• puchýře,
• bolestivé vřídky,
• bradavice.

Typickým příkladem jsou plané neštovice, pásový opar nebo infekce způsobené lidským papilomavirem (HPV).

Příznaky sexuálně přenosných virových infekcí

Virové pohlavně přenosné infekce mohou mít dlouhou dobu bezpříznakový průběh. Pokud se projeví, mohou se objevit:

• neobvyklý výtok z pochvy nebo penisu,
• bolest nebo pálení při močení,
• bolestivé vřídky na genitáliích nebo v ústech,
• genitální bradavice,
• vyrážka v oblasti genitálií nebo jejich okolí.

Při podezření na pohlavně přenosnou infekci je vhodné co nejdříve vyhledat lékaře, protože včasná diagnostika může zabránit dalším komplikacím i přenosu na sexuální partnery.

Příznaky virových infekcí nervového systému

Některé viry mohou postihnout mozek nebo mozkové pleny. Mezi varovné příznaky patří:

• silná bolest hlavy,
• vysoká horečka,
• ztuhlost šíje,
• přecitlivělost na světlo (fotofobie),
• výrazná únava,
• ospalost nebo letargie,
• nevolnost a zvracení,
• poruchy vědomí nebo zmatenost.

Tyto příznaky mohou signalizovat závažné onemocnění, například virovou meningitidu nebo encefalitidu, a vyžadují okamžité lékařské vyšetření.

Diagnostika virových onemocnění

Při podezření na virové onemocnění je vhodné navštívit lékaře, zejména pokud jsou příznaky výrazné, přetrvávají několik dní nebo se zdravotní stav zhoršuje. Diagnostika obvykle začíná podrobným rozhovorem s pacientem (anamnézou). Následuje fyzikální vyšetření, při kterém lékař zhodnotí celkový zdravotní stav.

Některé virové infekce mají natolik charakteristický průběh, že je zkušený lékař dokáže rozpoznat již na základě klinického obrazu. Typickým příkladem jsou plané neštovice s typickou puchýřnatou vyrážkou. Při stanovení diagnózy lékař zohledňuje také roční období a aktuální epidemiologickou situaci. Některé virové infekce se vyskytují převážně v určitých obdobích roku.

Pokud není možné určit původce infekce pouze na základě příznaků nebo je potřeba diagnózu potvrdit, může lékař doporučit laboratorní vyšetření. Nejčastěji se používají:

• PCR testy, které dokážou s vysokou přesností prokázat genetickou informaci viru,
• antigenní testy, jež umožňují rychlou detekci některých virových infekcí,
• sérologické vyšetření, které zjišťuje přítomnost protilátek vytvořených imunitním systémem,
• krevní testy, které mohou odhalit známky probíhající infekce nebo zánětu.

Podle typu onemocnění lze odebrat různé biologické vzorky: krev, výtěr z nosu nebo krku, hlen, moč, stolici, stěr z kožních nebo slizničních lézí, mozkomíšní mok při podezření na infekci nervového systému.

Léčba virových onemocnění

Léčba virových onemocnění závisí především na konkrétním typu viru, závažnosti infekce, věku pacienta a jeho celkovém zdravotním stavu. Na rozdíl od bakteriálních infekcí nelze většinu virových onemocnění léčit antibiotiky, protože antibiotika působí pouze proti bakteriím a na viry nemají žádný účinek.

U většiny běžných virových infekcí si imunitní systém dokáže s infekcí poradit sám. Léčba proto obvykle spočívá především ve zmírnění příznaků, podpoře obranyschopnosti organismu a prevenci možných komplikací. U některých závažnějších virových infekcí jsou však k dispozici speciální léky, které dokážou zpomalit množení viru a zkrátit průběh onemocnění. Ve většině případů však postačuje:

• klid na lůžku,
• dostatek tekutin,
• kvalitní spánek,
• lehká strava,
• léky proti horečce,
• léky proti bolesti,
• zvlhčování vzduchu,
• výplach nosu mořskou vodou.

Prevence virových onemocnění

Nejúčinnější prevencí je kombinace několika opatření:

• pravidelné mytí rukou,
• používání dezinfekce,
• očkování,
• dostatek spánku,
• pestrá strava,
• omezení kouření,
• pravidelné větrání,
• zakrývání úst při kašli,
• omezení kontaktu s dalšími osobami,
• bezpečný sex (použití kondomů, stálý partner/partnerka).

Často kladené otázky

Zdroje:

• https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/24473-viral-infection
• https://medlineplus.gov/viralinfections.html