Duhringova choroba – příznaky a léčba
Svědivé puchýřky, které svým vzhledem připomínají výsev oparu? I tak se může projevit nesnášenlivost lepku. Když je řeč o alergii na lepek, většina z nás si jistě vybaví celiakii postihující tenké střevo. Přibližně 10–25 % osob s celiakií se bohužel potýká i se značně nepříjemnou kožní vyrážkou. Tuto kožní formu celiakie označujeme pojmem Duhringova nemoc. Jak přesně vypadá, kterou část těla obvykle postihuje a jak se léčí?
Obsah článku
Co to je Duhringova choroba?
Duhringova choroba (nebo také dermatitis herpetiformis) je chronická nemoc vyvolaná nesnášenlivostí lepku. Lepek (gluten) je skupina rostlinných látek (glykoproteinů), které se běžně vyskytují v obilných zrnech zejména pšenice, žita a ječmene. Dlouho bylo toto onemocnění považováno pouze za kožní – vznikají při něm na různých částí těla svědivé puchýřky podobné oparům – ale později bylo zjištěno, že pacienti mají změny na sliznici tenkého střeva podobně jako je tomu u celiakie.
Související kategorie produktů:
Duhringova choroba a intolerance na lepek
U citlivých jedinců způsobuje příjem lepku nadměrnou tvorbu protilátek (tzv. imunoglobulinů A). Jakmile se lepek začne ve střevech trávit, navážou se na něj vytvořené protilátky, které aktivují další složky imunitního systému, což ve výsledku vede k rozvoji zánětu. Známou formou lepkové intolerance je celiakální sprue (celiakie), při které dochází k narušení funkce sliznice tenkého střeva. Dotyčný člověk má potíže se vstřebáváním živin, vitaminů a minerálů. Zasaženy mohou být i vzdálenější orgány.
U většiny osob s Duhringovou chorobou dochází v tenkém střevě k zánětlivým změnám (zploštění a úbytek sliznice ve střevě). Dotčení lidé jsou proto více ohroženy nedostatkem důležitých látek vstřebávaných z potravy, a dále rozvojem jiných autoimunitních nemocí, chudokrevností a nádorů v zažívacím traktu. Subjektivní trávicí potíže nemusí být přítomny.
Duhringova dermatitida
V případě Duhringovy choroby aktivované složky imunitního systému vytvoří shluky, které se dostanou krevním oběhem do drobných cév v podkoží, kde reagují s enzymem transglutaminázou. Na tento komplex reagují bílé krvinky a spuštěná imunitní kaskáda vede ke vzniku silně svědících puchýřků naplněných tekutinou.
Příznaky
Diagnostika
K základním vyšetřovacím metodám patří:
Léčba
Bezlepková dieta hraje klíčovou roli ve zmírňovaní příznaků onemocnění. Z jídelníčku musí být vyloučeny všechny výrobky obsahující pšeničnou, ječnou a žitnou mouku. Z počátku je vhodné vyloučit i ovesné produkty. Vhodnou náhradou jsou mouky kukuřičná, sójová a rýžová. Při bezlepkové dietě je tolerován příjem lepku maximálně ve výši 50 mg denně. Do 3–6 měsíců po zahájení diety dochází k vymizení kožní vyrážky. Současně se významně sníží riziko poškození střevní stěny, nedochází tak k potížím se vstřebáváním živin a dalších důležitých látek.
Vedle bezlepkové diety je doporučeno omezit příjem potravin s velmi vysokým obsahem jódu, který může vyrážku zhoršit. Patří mezi ně především mořské plody a řasy. Neznamená to snažit se o úplné vyloučení příjmu tohoto prvku, jód je totiž nezbytný pro činnost štítné žlázy a některých enzymů.
V závažnějších případech lze nasadit antibiotika, protizánětlivá léčiva (typu sulfasalazin) nebo imunosupresiva (kolchicin, cyklosporin A nebo azathioprin). Ke zmírnění svědění se používají kortikosteroidy (nejčastěji ve formě masti), případně antihistaminika. Naopak uvážlivě by se mělo přistupovat k podávání léků proti bolesti ze skupiny nesteroidních antiflogistik, jako je např. ibuprofen, které mohou projevy nemoci zhoršit.
Jak pomůže lékárna?
Při Duhringově nemoci mohou být vlivem poškození střevní stěny významně sníženy hladiny vitaminů a minerálů. Jedná se zejména o vitaminy skupiny B, vitaminy D, E a K, železo, vápník, hořčík, selen a zinek. Vedle doplňování vitaminů a minerálů se někdy doporučuje užívání sippingů, což jsou nápoje, které obsahují vyváženou výživu v koncentrované formě a mohou být přínosné v akutní fázi nemoci, při které je zároveň nepříznivě ovlivněno zažívání. V případě svědění lze sáhnout po hojivých gelech a mastích, např. s obsahem zinku a mědi.