Potravinové intolerance vs. potravinové alergie – jaký je rozdíl?
Mnoho lidí používá pojmy potravinová alergie a potravinová intolerance jako synonyma. Ve skutečnosti se jedná o dvě odlišná onemocnění, která mají jiný mechanismus vzniku, odlišné projevy i rozdílný přístup k léčbě. Přestože oba stavy mohou vyvolávat nepříjemné obtíže po konzumaci určité potraviny, jejich závažnost se výrazně liší. Jak je od sebe rozeznat?

Obsah článku
Obsah článku
Jaký je rozdíl mezi potravinovou intolerancí a alergií?
Potravinová alergie představuje nepřiměřenou reakci imunitního systému na běžně neškodnou složku potravy. Organismus ji mylně považuje za nebezpečnou a spustí obrannou reakci. Ta může mít podobu lehkých kožních obtíží, ale také život ohrožující anafylaxe. Naopak potravinová intolerance není způsobena poruchou imunity. Nejčastěji vzniká proto, že tělo nedokáže určitou složku potravy správně strávit nebo zpracovat. Typicky se jedná o nedostatek některého trávicího enzymu nebo poruchu metabolismu určité látky. Správné rozlišení těchto dvou stavů je zásadní. Nesprávná diagnóza může vést ke zbytečně přísným dietám, dlouhodobým nutričním nedostatkům nebo naopak k podcenění skutečné alergie.
Mechanismus vzniku alergické reakce
Potravinová alergie je výsledkem nesprávné odpovědi imunitního systému. Po prvním kontaktu s alergenem organismus vytvoří specifické protilátky třídy IgE. Ty se navážou na povrch žírných buněk a bazofilů, které se nacházejí v kůži, dýchacích cestách i trávicím traktu. Při dalším kontaktu se stejnou potravinou se alergen naváže na IgE protilátky, což způsobí rychlé uvolnění histaminu a dalších mediátorů zánětu. Právě histamin je zodpovědný za většinu typických příznaků alergie.
Mechanismus vzniku potravinové intolerance
Potravinová intolerance vzniká zcela jiným způsobem. Imunitní systém zde nehraje hlavní roli. Obtíže vznikají proto, že organismus není schopen určitou látku správně rozštěpit, vstřebat nebo metabolizovat. Nejčastější příčinou je nedostatek enzymu.
- Laktózová intolerance
Nejběžnější formou intolerance je intolerance laktózy. Mléčný cukr (laktóza) musí být ve střevě rozštěpen enzymem laktázou na glukózu a galaktózu. Pokud enzym chybí nebo je jeho množství sníženo, laktóza přechází do tlustého střeva. Zde ji začnou rozkládat střevní bakterie, přičemž vznikají látky, které způsobují nadýmání, bolesti břicha a průjem.
- Intolerance fruktózy
Dalším častým problémem je porucha vstřebávání fruktózy. Pokud se ovocný cukr nevstřebá v tenkém střevě, dochází opět k jeho fermentaci střevní mikroflórou. Obtíže bývají podobné jako u intolerance laktózy.
- Histaminová intolerance
U některých lidí je snížena aktivita enzymu diaminooxidázy (DAO), který odbourává histamin přijímaný potravou. Po konzumaci potravin bohatých na histamin (zrající sýry, víno, uzeniny, kysané výrobky nebo ryby) se mohou objevit bolesti hlavy, zarudnutí obličeje, bušení srdce, kopřivka a průjem. Více informací najdete v článku histaminová intolerance.

Typické příznaky obou stavů
Příznaky mohou být podobné, ale jejich charakter často napoví, o jaký problém se jedná.
Příznaky potravinové alergie
Typické jsou rychlé projevy během několika minut až dvou hodin po požití. Mezi nejčastější patří:
- svědění rtů a dutiny ústní,
- otok jazyka, otok hrdla,
- kopřivka, ekzém, zarudnutí kůže,
- slzení očí,
- rýma,
- dušnost,
- nevolnost, zvracení,
- bolesti břicha, průjem.
Příznaky potravinové intolerance
Intolerance se nejčastěji projevuje v oblasti trávicího systému. Mezi typické příznaky patří:
- nadýmání,
- plynatost,
- bolesti břicha,
- střevní křeče,
- průjem,
- pocit těžkého žaludku,
- kručení ve střevech.
Tyto projevy jsou ale nespecifické a mohou souviset i s jinými onemocněními.
Diagnostické metody potravinové alergie a intolerance
Diagnostika alergie
Prvním krokem je rozhovor s lékařem, během kterého pacient popisuje své obtíže. Lékaře zajímá zejména, které potraviny obtíže vyvolávají, za jak dlouho po jídle se příznaky objevily, jak dlouho trvaly, zda se reakce opakují při každé konzumaci stejné potraviny, výskyt alergických onemocnění v rodině a přítomnost dalších alergických onemocnění, například atopického ekzému, astmatu nebo alergické rýmy. Dále může alergolog využít několik diagnostických metod:
Kožní prick test patří mezi nejčastěji používané metody při diagnostice IgE zprostředkované potravinové alergie. Na kůži předloktí nebo zad se nanesou kapky roztoků obsahujících jednotlivé alergeny. Přes každou kapku se jemně naruší povrchová vrstva kůže sterilní lancetou, aby se alergen dostal do kontaktu s imunitními buňkami.
Výsledek je známý přibližně za 15 až 20 minut. Pozitivní reakce se projeví vznikem svědivého pupenu se zarudnutím v místě aplikace. Čím je reakce výraznější, tím vyšší je pravděpodobnost senzibilizace na daný alergen.
Další běžnou metodou je laboratorní stanovení specifických imunoglobulinů třídy E (IgE) proti jednotlivým potravinovým alergenům. Výhodou krevního vyšetření je, že jej lze provést i u pacientů, kteří užívají antihistaminika, mají rozsáhlý atopický ekzém či nemohou podstoupit kožní testování z jiných zdravotních důvodů.
Moderní laboratorní metody umožňují určit nejen alergii na konkrétní potravinu, ale také na jednotlivé bílkovinné složky (tzv. komponentová diagnostika). Ta pomáhá odhadnout riziko závažné alergické reakce nebo odlišit skutečnou alergii od zkřížené reakce například s pylovými alergeny.
Pokud není příčina obtíží jednoznačná, může lékař doporučit eliminační dietu. Podezřelá potravina se na určitou dobu – obvykle na dva až šest týdnů – zcela vyřadí z jídelníčku. Během této doby pacient sleduje, zda obtíže ustupují. Pokud po opětovném zařazení potraviny do jídelníčku dojde k návratu příznaků, je pravděpodobné, že právě tato potravina obtíže způsobuje. Eliminační dieta by měla být vedena pod dohledem lékaře nebo nutričního terapeuta, zejména pokud se jedná o děti nebo pokud je potřeba vyřadit více potravin současně.
Za nejspolehlivější diagnostickou metodu je považován orální potravinový expoziční test (někdy označovaný jako provokační test). Provádí se pouze ve specializovaných zdravotnických zařízeních pod dohledem zkušeného lékaře, protože během vyšetření může dojít i k závažné alergické reakci.
Pacient postupně dostává malé, přesně odměřené dávky podezřelé potraviny, které se v pravidelných intervalech zvyšují. Lékař přitom sleduje případný vznik alergických příznaků. Pokud se reakce objeví, test je okamžitě ukončen a pacientovi je poskytnuta odpovídající léčba. V případě, že pacient potravinu toleruje bez obtíží, lze alergii s vysokou pravděpodobností vyloučit.
Diagnostika intolerance
Diagnostika potravinové intolerance bývá složitější než diagnostika potravinové alergie. Na rozdíl od alergických reakcí totiž neexistuje jeden univerzální test, který by spolehlivě potvrdil všechny typy intolerancí. Lékař proto vychází z podrobné anamnézy, charakteru obtíží a cílených vyšetření zaměřených na konkrétní podezření.
Vodíkový dechový test patří mezi nejspolehlivější metody diagnostiky sacharidových intolerancí, zejména laktózové intolerance, malabsorpce fruktózy a některých dalších poruch vstřebávání sacharidů.
Vyšetření probíhá nalačno. Pacient nejprve vydechne do speciálního přístroje, který změří výchozí koncentraci vodíku ve vydechovaném vzduchu. Poté vypije roztok obsahující testovanou látku, například laktózu nebo fruktózu. Pokud se cukr správně nevstřebá v tenkém střevě, dostává se do tlustého střeva, kde jej rozkládají střevní bakterie. Při tomto procesu vzniká vodík, který se vstřebává do krve a následně je vydechován plícemi. Zvýšená koncentrace vodíku spolu s typickými příznaky během testu svědčí pro poruchu vstřebávání.
V některých případech může lékař doporučit genetické vyšetření. Nejčastěji se využívá při podezření na primární laktózovou intoleranci, která souvisí s geneticky podmíněným postupným snižováním aktivity enzymu laktázy v dospělosti. Genetický test však pouze potvrzuje genetickou predispozici. Neurčuje závažnost obtíží ani nenahrazuje klinické vyšetření a další diagnostické metody.
Součástí diagnostiky mohou být také krevní testy, které pomáhají vyloučit jiná onemocnění nebo zjistit případné následky dlouhodobých zažívacích obtíží. Lékař může vyšetřit například krevní obraz, hladinu železa a vitaminu B12, kyselinu listovou, vitamin D, minerální látky, známky zánětu nebo protilátky při podezření na celiakii. Samotné laboratorní vyšetření však většinou nedokáže potvrdit konkrétní potravinovou intoleranci.
Pokud obtíže přetrvávají nebo nejsou výsledky základních vyšetření jednoznačné, může být pacient odeslán ke gastroenterologovi. Specialista může doporučit další vyšetření (ultrazvuk břicha, gastroskopii, kolonoskopii, vyšetření stolice, testy funkce slinivky břišní). Cílem je vyloučit závažnější onemocnění trávicího traktu, která mohou způsobovat podobné příznaky jako potravinová intolerance.
Diagnostika histaminové intolerance je složitější než u laktózové intolerance. V současnosti neexistuje jediné vyšetření, které by tuto diagnózu jednoznačně potvrdilo. Lékař hodnotí především charakter obtíží, souvislost příznaků s konzumací potravin bohatých na histamin, účinek eliminační diety, případně aktivitu enzymu diaminooxidázy (DAO) v krvi.

Léčba a dietní opatření při alergii a intoleranci
Léčba potravinové alergie
Základním principem léčby potvrzené potravinové alergie je úplné vyloučení alergenu z jídelníčku.
- Farmakologická léčba – při mírnějších projevech, jako je svědění, kopřivka nebo zarudnutí kůže, se podávají antihistaminika, která tlumí účinky histaminu uvolněného během alergické reakce. Při výraznějším otoku nebo rozsáhlejší reakci může lékař doporučit krátkodobou léčbu kortikosteroidy. Pacienti s vysokým rizikem anafylaxe by měli být vybaveni adrenalinovým autoinjektorem a poučeni o jeho správném použití. Po aplikaci adrenalinu je vždy nutné přivolat zdravotnickou záchrannou službu, protože příznaky se mohou znovu objevit i po počátečním zlepšení.
- Edukace pacienta – důležité je naučit se rozpoznat první příznaky alergické reakce, správně reagovat v krizové situaci a vyhnout se rizikovým potravinám. Rodiče dětí s potravinovou alergií by měli informovat školu, školku nebo jiné osoby, které se o dítě starají, o jeho zdravotním stavu.
Léčba potravinové intolerance
Na rozdíl od alergie není u většiny potravinových intolerancí nutné problematickou potravinu zcela vyřadit. Mnoho lidí toleruje malé množství dané složky bez významnějších obtíží. Cílem léčby je proto najít individuální hranici tolerance a přizpůsobit jí jídelníček.
- Enzymové přípravky – u některých typů intolerancí jsou k dispozici přípravky s trávicími enzymy, například s laktázou. Jejich vhodnost posoudí lékař nebo lékárník. Nenahrazují dietní opatření a jejich účinek se u jednotlivých lidí liší.
- Individuální dietní plán – při sestavování jídelníčku je vhodné spolupracovat s nutričním terapeutem, zejména pokud je potřeba omezit více skupin potravin nebo pokud se jedná o děti, těhotné ženy či seniory. Cílem dietních opatření není pouze odstranění obtíží, ale také zajištění dostatečného příjmu všech důležitých živin.
- Pravidelné lékařské kontroly
Pacienti s potravinovou alergií i intolerancí by měli pravidelně docházet na kontroly ke svému lékaři. U dětí je důležité sledovat, zda alergie přetrvává, nebo postupně odeznívá, protože některé alergie – například na kravské mléko nebo vejce – mohou být s přibývajícím věkem překonány.
Často kladené otázky
Ne. Intolerance a alergie mají odlišný mechanismus vzniku. Intolerance sama o sobě nepřechází v alergii.
U potvrzené potravinové alergie je většinou nezbytné danou potravinu zcela vyloučit, protože i minimální množství může vyvolat závažnou reakci.
U intolerance záleží na individuální snášenlivosti. Mnoho pacientů bez obtíží zvládá malé množství problematické potraviny nebo její upravenou formu (například fermentované mléčné výrobky při laktózové intoleranci).
Pokud se obtíže objevují opakovaně po stejné potravině, je vhodné vést si potravinový deník a zaznamenávat čas konzumace, množství snědené potraviny a charakter příznaků. Na potravinovou alergii upozorňuje především rychlý nástup obtíží, kožní projevy, otoky nebo dechové obtíže. Potravinová intolerance se častěji projevuje izolovanými zažívacími potížemi, které bývají závislé na množství zkonzumované potraviny.
