Bipolární porucha - příznaky a léčba

Bipolární afektivní porucha (BAP, PB) je celoživotní rekurentní onemocnění, které se řadí mezi poruchy nálady. Určité výkyvy nálad jsou zcela normální; každý jsme „jednou dole, jednou nahoře“, pokud jsou však střídavé stavy euforie a deprese tak intenzivní, že ovlivňují běžné denní činnosti i spánek, je třeba se zamyslet nad tím, zda se nejedná o psychické onemocnění. Jak rozlišit běžné změny nálady od bipolární afektivní poruchy a jak se toto závažné duševní onemocnění léčí? Dozvíte se v našem článku.

Diagnostika bipolární poruchy

Diagnostika bipolární poruchy zpravidla zahrnuje několik kroků. Nejdříve je třeba provést celkové tělesné vyšetření včetně některých základních laboratorních testů pro vyloučení jiné příčiny obtíží, např. poruchy funkce štítné žlázy. Tuto část diagnostického postupu může provést praktický lékař, který poté odešle pacienta k odbornému psychiatrickému vyšetření. Ten diagnózu určí na základě příznaků a zkušeností pacienta, se souhlasem pacienta mohou být přizváni i jeho blízcí, jejichž pohled na situaci je pro stanovení diagnózy velmi přínosný. Psychiatr má k dispozici různé testy či stupnice (např. Altman Self-Rating Mania Scale nebo Bech-Rafaelsen Mania Rating Scale). Při vyšetření je třeba vyloučit také jiná duševní onemocnění, zejména schizofrenii nebo depresivní poruchu. Poté lékař doporučí léčebný plán, jehož základem je užívání léků a psychoterapie.  Bipolární poruchy se v České republice klasifikují podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10). Pro stanovení této diagnózy se v pacientově anamnéze musí objevit alespoň dvě jednoznačné, zřetelně vymezené epizody. Při léčbě musí lékaři zohlednit i všechna souběžná onemocnění a zdravotní obtíže. 

Mnoho pacientů bohužel žije s příznaky bipolární poruchy celá léta, než je stanovena diagnóza. Často si neuvědomují vlastní problém anebo jej považují za běžnou součást života a svůj „úděl“.  Tak tomu ale rozhodně není – v případě, že se s psychickými problémy potýkáte vy nebo někdo z vašich blízkých, bez obav se vydejte pro pomoc k lékaři. Duševní zdraví je totiž stejně důležité jako to fyzické.

Bipolární porucha – příznaky (mánie, hypománie, deprese)

Jak už jsme uvedli, bipolární porucha spočívá ve výrazném střídání nálad, konkrétně epizod mánie a deprese. Pro pochopení onemocnění je třeba se seznámit se základními pojmy. Jsou to mánie, hypománie a deprese.

• Mánie se vyznačuje těmito projevy: nepřiměřená, nápadně dobrá nálada, rozrušení až agresivita, zvýšené psychomotorické tempo, rychlé a nepřetržité mluvení, náhlé, časté a ne vždy srozumitelné změny tématu v rozhovoru tzv. „páté přes deváté“, značná roztržitost, snížené sociální zábrany, nespavost, riskantní chování (finanční investice, extrémní utrácení, promiskuitní chování), nadměrná sebedůvěra, poruchy myšlení, zvýšené libido, bludy (fantazie o všemocnosti), halucinace. Stav je někdy tak závažný, že vyžaduje hospitalizaci.
• Hypománie má podobné příznaky jako mánie, ale méně intenzivní. Převážně se jedná problémy se soustředěním, přeskakování z jedné myšlenky na druhou, přívaly nejrůznějších nápadů apod.
• Deprese je charakterizována těmito příznaky: smutek, sklíčená nálada, apatie, ztráta zájmů, sociální izolace, pocity beznaděje nebo provinění, poruchy spánku, nechutenství, nezájem o sex, sebevražedné myšlenky, myšlenky na smrt. V těžkých případech mohou být přítomny halucinace a bludy (např. že dotyčný spáchal zločin, je někým sledován apod.). I v depresivní fázi je třeba počítat s možností hospitalizace, zejména pokud má nemocný sebevražedné sklony.

Příčiny vzniku bipolární poruchy - jakou roli hraje dědičnost a další faktory

Příčiny vzniku bipolární poruchy se bohužel vědcům zatím nepodařilo zcela objasnit. Patrně se jedná o souhru několika faktorů – u lidí s BP jsou zjistitelné určité strukturální i funkční změny v mozku, nicméně jejich vliv na vznik onemocnění je zatím stále předmětem výzkumu. Významným rizikovým faktorem pro rozvoj bipolární poruchy je dědičnost, lidé s BP mají často jednoho rodiče nebo sourozence, který trpí stejným onemocněním. I v této oblasti stále pokračuje vědecké bádání. Spouštěčem BP se může stát také období intenzivního stresu, např. úmrtí blízké osoby nebo jiná traumatická zkušenost. Užívání drog nebo nadměrná konzumace alkoholu rovněž zvyšují riziko BP.

Léčba bipolární poruchy

Moderní léčba dokáže pomoci i v nejzávažnějších případech bipolární poruchy. Akutní léčba se zaměřuje na zmírnění depresivních, manických, popř. hypomanických příznaků. Dlouhodobým cílem léčby je stabilizace stavu nemocného, tj. úplné odstranění příznaků a jeho normální fungování.  

• Léky k léčbě bipolární poruchy osobnosti – k léčbě bipolární poruchy se předepisuje několik typů léčiv. Jako stabilizátory nálady se používá lithium, atypická antipsychotika (např. olanzapin, risperidon a jiné) a některá antikonvulziva (např. valproát, lamotrigin) a Užívání antidepresiv užívaných k léčbě depresivní poruchy (SSRI) lékaři musejí vždy pečlivě zvážit, neboť v některých případech mohou vyvolat manickou fázi onemocnění. Součástí léčby jsou i léky, které pomáhají nemocným s dalšími přidruženými potížemi, jako jsou poruchy spánku nebo úzkostné stavy. Při medikamentózní léčbě BP je třeba počítat s možností, že najít vhodnou kombinaci léků může trvat déle a že bude nutné vyzkoušet několik kombinací léčiv.
• Psychoterapie – nedílnou součástí léčby bipolární poruchy je psychoterapie, resp. metody jako např. KBT (kognitivně-behaviorální terapie), interpersonální psychoterapie, terapie sociálních rytmů, psychoedukace, relaxační techniky a další. Psychoterapie pomáhá nemocným a jejich blízkým v  pochopení bipolární afektivní poruchy a nabízí různé strategie k řešení problémů, které tato nemoc obnáší (partnerské vztahy, láska, rozchod, vhodné zaměstnání). Kombinace psychoterapie s medikací je obecně nejefektivnějším prostředkem k léčbě duševních onemocnění. V případě, že je nemocný závislý na návykových látkách, je nedílnou součástí terapie odvykací léčba, při níž psychoterapie hraje rovněž velmi důležitou úlohu.
• Z dalších metod lze zmínit elektrokonvulzivní terapii (ECT), která se využívá v případě velmi závažných příznaků nebo pokud pacient na jiný typ léčby nereaguje. Jedná se stimulaci mozku elektrickými šoky, která probíhá v celkové anestezii. Novější metodou je stimulace mozku pomocí magnetického pole (TMS).

Bipolární porucha a jak se s ní žije?

Bipolární afektivní porucha je celoživotní onemocnění. Není-li správně léčena, může být život s ní náročný jak pro nemocného, tak pro jeho rodinu, přátelé nebo kolegy v zaměstnání. Naopak, pokud je včas stanovena diagnóza a dlouhodobě dodržován léčebný plán, lze příznaky zcela dostat pod kontrolu a žít plnohodnotný soukromý i pracovní život.