EB viróza (EBV) – příznaky, přenos, léčba a prevence
Virus Epstein-Barrové je běžná a vysoce nakažlivá infekce. Šíří se tělními tekutinami, zejména slinami. Infekce virem v dětském věku je většinou bezpříznaková nebo jen mírně symptomatická, u adolescentů probíhá pod obrazem infekční mononukleózy. Více se o EB viróze dočtete v následujícím článku.
Obsah článku
Obsah článku
Co je EB viróza?
EB viróza je běžné označení pro infekci virem Epstein-Barrové (EBV). Tento virus patří do skupiny herpesvirů.
Hlavním klinickým projevem infekce Epstein-Barrové je infekční mononukleóza – onemocnění provázené chřipkovými příznaky, výraznou únavou a často i postižením jater. EBV je dále spojován s dalšími onemocněními, jako je například Burkittův lymfom, hemofagocytární lymfohistiocytóza a Hodgkinův lymfom, a také s některými dalšími nádory, jako je karcinom žaludku či nazofaryngeální karcinom. Odhaduje se, že celosvětově může být EBV přičítáno přibližně 200 000 případů nádorových onemocnění ročně.
Virus hraje významnou roli i v patogenezi chronického únavového syndromu. Dále je dáván do souvislosti s některými dětskými neurologickými poruchami, například se „Syndromem Alenky v říši divů“ a akutní cerebelární ataxií. Podle některých studií může infekce zvyšovat riziko rozvoje určitých autoimunitních onemocnění, zejména dermatomyozitidy, systémového lupusu erythematodes, revmatoidní artritidy a Sjögrenova syndromu. Rozsáhlá studie publikovaná v roce 2022, sledující přibližně 10 milionů osob po dobu 20 let, naznačila, že EBV může být hlavní příčinou roztroušené sklerózy.
Původce EB virózy virus Epstein-Barrové
Původcem onemocnění je v 85 % IV. herpetický virus – EB virus (virus Epstein-Barrové). Epstein-Barrové virus patří mezi herpetické viry (DNA viry). EB virus se vyskytuje běžně a má schopnost dlouhodobě přetrvávat v organismu. Patří do podčeledi Gammaherpesviridae. V některých buňkách se virus množí a způsobuje infekci, v jiných může zůstat dlouhodobě skrytý bez příznaků. Má rovněž souvislost se vznikem některých zhoubných onemocnění.
Virus měří asi 122–180 nm v průměru a skládá se z dvojité šroubovice deoxyribonukleové kyseliny (dsDNA), která obsahuje kolem 172 000 párů bází kódujících 85 genů.
Epidemiologie
Virus Epstein–Barrové (EBV) je celosvětově rozšířený herpesvirus, kterým se během života nakazí až 90–95 % dospělé populace. Primární infekce probíhá často v dětství bez příznaků. Pokud k ní dojde v adolescenci či dospělosti, v 35–69 % případů vyvolá infekční mononukleózu.
Příznaky EB virózy
Začátek virózy může být náhlý nebo pozvolný s prvotními příznaky, jako jsou bolest hlavy či bolest břicha, bolest v krku, myalgie, nevolnost, nechutenství, únava, pocení, horečka (u 90 % dětí; může dosahovat až 40 °C a trvat 10–14 dní), oteklé lymfatické uzliny, zvětšené a zduřelé krční mandle, které jsou pokryté bělavými až nažloutlými povlaky na obou stranách, dále zvětšená slezina a játra.
Mohou se také objevit petechie na patře (Holzelovo znamení, 25–60 % případů), otoky víček (Bassův příznak, 1/3 případů), vyrážka různého charakteru nebo zápach z úst.
Inkubační doba EB virózy
Inkubační doba onemocnění se pohybuje od 4 dnů do 4 týdnů. Onemocnění ustupuje do 2–4 týdnů, ale únava, slabost a nechutenství může přetrvávat několik měsíců.
Virus se snadno šíří slinami, ale může se šířit i jinými tělními tekutinami v těchto případech:
- kašel nebo kýchání,
- líbání,
- sexuální kontakt (krev a sperma),
- sdílení předmětů denní potřeby, jako je zubní kartáček, příbory nebo hrnek,
- dotýkání se předmětů, které si dítě mohlo vložit do úst nebo na které naslintalo.
Pokud se nakazíte EBV, nemusíte mít žádné příznaky. Virus bude ve vašem těle v latentním (spícím nebo neaktivním) stavu. Určité situace ale mohou způsobit jeho probuzení (reaktivaci). Mezi ně patří například stres, slabý imunitní systém, menopauza nebo hormonální změny.
Diagnostika EBV infekce
Diagnostika infekce Epstein-Barrové vychází především z klinického obrazu a laboratorních vyšetření. Onemocnění se často projeví jako infekční mononukleóza, která je charakterizována horečkou, bolestí v krku s povlaky na mandlích, zvětšenými krčními uzlinami, výraznou únavou a někdy zvětšením jater a sleziny.
V krevních testech se často objeví zvýšený počet bílých krvinek, přičemž některé z nich mají nezvyklý vzhled. Jaterní testy mohou být zvýšené. Klíčovou roli má sérologické vyšetření, při kterém se stanovují protilátky proti jednotlivým antigenům EBV. Přítomnost protilátek VCA IgM svědčí pro akutní infekci, zatímco VCA IgG přetrvávají celoživotně. Protilátky EBNA IgG se objevují později a potvrzují prodělanou infekci.
K orientačnímu potvrzení infekce se používá také rychlý test z krve, který zjišťuje přítomnost specifických protilátek, a v určitých případech lze využít i PCR průkaz virové DNA, a to zejména u pacientů s oslabenou imunitou.
Léčba EB virózy
Léčba je převážně symptomatická. Doporučuje se klidový režim, zejména v akutní fázi onemocnění. Dostatečný odpočinek je důležitý, aby se zabránilo zhoršování příznaků. Obzvláště důležité je vyhýbat se nadměrné fyzické aktivitě, která by mohla vést k prasknutí sleziny, pokud virus způsobí její zvětšení.
Strava má být racionální a lehce stravitelná, s omezením smažených a silně kořeněných jídel; dříve doporučovaná přísná jaterní dieta se dnes již rutinně nedoporučuje.
Podávají se hepatoprotektiva (léky pro ochranu jater) a vitaminy, při horečce a bolesti antipyretika a analgetika. Úlevu od bolesti v krku mohou přinést obklady na krk a lokální léčba ve formě kloktadel a pastilek.
Proti viru není žádná vakcína a promoření v populaci je velmi vysoké.
Při EBV infekci není nařízen žádný izolační režim, pacient se po prodělání onemocnění stává doživotním potenciálním zdrojem infekce.
Prevence a režimová opatření při EBV
Prevence se zaměřuje na zamezení přenosu viru:
- Vyhýbejte se kontaktu s nemocnými: Zejména sdílení intimností (líbání) s osobou, která má akutní infekci.
- Nesdílejte osobní předměty: Nepoužívejte stejné sklenice, příbory, lahve s pitím, zubní kartáčky nebo balzámy na rty.
- Hygiena: Pravidelně si myjte ruce, zejména pokud jste byli v kontaktu se slinami jiné osoby (např. u dětí s hračkami).
- Opatrnost po nákaze: Infikovaný jedinec může virus vylučovat slinami ještě několik týdnů až měsíců po odeznění příznaků.
