Ztráta hlasu – příčiny, příznaky a léčba

Co je ztráta hlasu?

Ztráta hlasu, odborně afonie, označuje stav, kdy člověk není schopen vytvořit běžný hlas. Může mluvit pouze šeptem nebo nevydává téměř žádný zvuk. Častější je však dysfonie, tedy porucha hlasu, při níž je hlas chraplavý, zastřený, slabý nebo jinak změněný. Uvádí se, že výskyt u žen je 8krát častější než u mužů. Jakmile jsou hlasivky oteklé, zanícené nebo mechanicky poškozené, jejich kmitání se mění. Výsledkem je chrapot, změna zabarvení hlasu nebo jeho úplná ztráta.

Nejčastější příčiny ztráty hlasu

Ztrátu hlasu může vyvolat několik příčin, mezi nejčastější se obvykle řadí:

• Akutní laryngitida
  Nejčastější příčinou je akutní zánět hrtanu neboli laryngitida. Obvykle vzniká jako součást virového onemocnění horních cest dýchacích. Otok hlasivek způsobí, že se nedokážou správně uzavírat a vytvářet hlas. Mezi typické příznaky patří bolest v krku, suchý dráždivý kašel,,chrapot, obtížné mluvení, zvýšená teplota nebo horečka, rýma a únava.
• Nadměrné přetěžování hlasivek
  Hlasivky jsou stejně jako jiné svaly citlivé na přetížení. Riziko je tak vyšší u učitelů, zpěváků, herců, moderátorů, lektorů apod. Dlouhodobé přepínání hlasu vede k drobným poraněním sliznice a vzniku otoků. Opakované přetěžování může způsobit vznik hlasivkových uzlíků nebo polypů.
• Kouření
  Kouření představuje jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů. Tabákový kouř dráždí sliznici, zpomaluje hojení, podporuje chronický zánět, způsobuje otok hlasivek a výrazně zvyšuje riziko rakoviny hrtanu. Také pasivní kouření může přispívat ke chronickému chrapotu.
• Gastroezofageální reflux (GERD)
  Při tzv. laryngofaryngeálním refluxu pronikají žaludeční kyseliny až do oblasti hrtanu, kde opakovaně poškozují citlivou sliznici hlasivek.
• Alergie
  Pylové alergie nebo alergie na prach mohou způsobovat otok sliznic, zvýšenou tvorbu hlenu, chronické odkašlávání a podráždění hlasivek. Samotná alergie hlas většinou zcela nevyřadí, ale významně zhoršuje jeho kvalitu.
• Uzlíky a polypy hlasivek
  Jedná se o nezhoubné změny vznikající při dlouhodobém přetěžování hlasu. Bez léčby mohou obtíže přetrvávat mnoho měsíců.
• Ochrnutí hlasivek
  Hlas může být narušen také při poškození nervů, které ovládají svaly hlasivek (nervus laryngeus recurrens). K jeho poranění může dojít například při operacích štítné žlázy, příštítných tělísek, krční páteře, krčních cév nebo jiných chirurgických výkonech v oblasti krku a horní části hrudníku. Poškození tohoto nervu vede k omezené pohyblivosti nebo ochrnutí jedné či obou hlasivek, což se projevuje chrapotem, slabým hlasem, rychlou únavou při mluvení a v některých případech i obtížemi s polykáním nebo dýcháním.

Akutní vs. chronická ztráta hlasu

• Akutní ztráta hlasu
  Akutní ztráta hlasu vzniká náhle a obvykle trvá několik dní až dva týdny. Nejčastěji je spojena s virovou infekcí horních cest dýchacích, akutním zánětem hrtanu (laryngitidou) nebo nadměrným hlasovým přetížením – může vzniknout i po jednorázovém nadměrném zatížení hlasivek, například po hlasitém zpěvu, dlouhém přednášení nebo křiku při sportovních akcích. V těchto případech dochází k drobným poraněním sliznice a přechodnému otoku hlasivek. Mezi další příčiny patří alergická reakce spojená s otokem hrtanu, vdechnutí dráždivých chemických látek nebo kouře, poranění hrtanu či krátkodobé podráždění hlasivek při refluxu žaludečních kyselin.
• Chronická ztráta hlasu
  Za chronickou se považuje porucha hlasu, která přetrvává déle než tři týdny nebo se opakovaně vrací. Chronické změny hlasu mohou vznikat postupně a pacient si jich zpočátku nemusí výrazně všímat. Typické je, že hlas bývá ráno zachovalý, ale během dne se při mluvení zhoršuje. Někteří pacienti popisují pocit únavy hlasu, časté odkašlávání nebo pocit cizího tělesa v krku. Mezi nejčastější příčiny chronické ztráty hlasu patří dlouhodobé kouření, gastroezofageální reflux nebo laryngofaryngeální reflux, chronický zánět hrtanu, hlasivkové uzlíky, polypy nebo cysty, ochrnutí hlasivek po jejich poškození, neurologická onemocnění ovlivňující pohyblivost hlasivek, dlouhodobé přetěžování hlasu u profesionálních hlasových pracovníků nebo nádory hrtanu. 

Příznaky a doprovodné potíže

Průběh ztráty hlasu se liší podle příčiny. Nejčastější příznaky zahrnují:

• úplnou ztrátu hlasu,
• chrapot, zastřený hlas,
• rychlou únavu hlasu,
• bolest při mluvení,, škrábání v krku,
• suchost v ústech,
• pocit cizího tělesa, 
• nutkání k odkašlávání, kašel,
• bolest při polykání,
• obtížné dýchání při výrazném otoku.

Kromě fyzických obtíží může být ztráta hlasu spojena také s významnou psychickou zátěží. Omezená schopnost komunikovat bývá pro mnoho lidí frustrující a může vyvolávat pocity bezmoci, úzkosti nebo stresu.

Diagnostika poruchy hlasu

Prvním krokem je podrobný rozhovor s pacientem. Lékař zjišťuje charakter obtíží, jejich délku a okolnosti vzniku. Následuje celkové ORL vyšetření, při kterém lékař hodnotí stav dutiny ústní, nosohltanu a hltanu. Součástí je také pohmat krku a vyšetření lymfatických uzlin, které může upozornit na zánětlivé nebo nádorové změny. Současně lékař posuzuje kvalitu hlasu, jeho sílu, výšku, zabarvení i případnou námahu při mluvení.

Laryngoskopie – základním vyšetřením při dlouhodobé poruše hlasu. Umožňuje přímé zobrazení hrtanu a hlasivek. Vyšetření lze provést dvěma způsoby:

• Nepřímá laryngoskopie, při níž lékař využívá malé hrtanové zrcátko.
• Flexibilní nebo rigidní endoskopická laryngoskopie, při níž je do nosu nebo úst zavedena tenká optická kamera poskytující detailní obraz hlasivek.

Videostroboskopie – Pokud běžné vyšetření neobjasní příčinu obtíží, může být doplněna videostroboskopie. Jedná se o specializovanou metodu využívající stroboskopické světlo, které vytváří zpomalený obraz vibrací hlasivek během fonace. Vyšetření umožňuje odhalit i velmi drobné poruchy jejich pohybu nebo pružnosti, které nejsou při běžné laryngoskopii patrné. 

Laboratorní vyšetření – podle klinického obrazu mohou být indikována laboratorní vyšetření, například krevní obraz, zánětlivé parametry (CRP, sedimentace), hormonální vyšetření štítné žlázy  a mikrobiologické stěry z krku při podezření na bakteriální infekci.

Zobrazovací metody – pokud je podezření na hlubší postižení hrtanu nebo okolních struktur, mohou být doplněna další vyšetření. Jedná se o ultrazvuk krku, počítačovou tomografii (CT), magnetickou rezonanci (MRI) či rentgen hrudníku. Zobrazovací metody pomáhají odhalit nádory, zvětšené lymfatické uzliny nebo jiné strukturální změny.

Biopsie – při nálezu podezřelé léze na hlasivkách nebo v oblasti hrtanu je nezbytné odebrat vzorek tkáně (biopsii). Histopatologické vyšetření umožňuje potvrdit nebo vyloučit nádorové onemocnění a určit další léčebný postup.

Léčba a hlasová rehabilitace

Léčba ztráty hlasu závisí především na její příčině, délce trvání obtíží a rozsahu postižení hlasivek.

• Hlasový klid
  Jedním z nejdůležitějších opatření při akutní ztrátě hlasu je hlasový klid. Zanícené nebo přetížené hlasivky potřebují čas na regeneraci, proto je vhodné mluvení co nejvíce omezit.
• Dostatečná hydratace
  Hlasivky potřebují dostatečně zvlhčenou sliznici, aby mohly správně kmitat. Při nedostatku tekutin se zvyšuje tření mezi hlasivkami, což zpomaluje jejich hojení.
• Zvlhčování vzduchu a inhalace
  Suchý vzduch dráždí sliznici hrtanu a může prodlužovat dobu hojení.
• Farmakologická léčba
  Výběr léků závisí na vyvolávající příčině (léčba bakteriálních infekcí spočívá v nasazení antibiotik, u pacientů s alergickou příčinou obtíží mohou být doporučena antihistaminika, nosní kortikosteroidy a omezení kontaktu s alergeny apod.)
• Hlasová rehabilitace
  Významnou součástí léčby chronických poruch hlasu je hlasová rehabilitace, kterou vede foniatr nebo klinický logoped se specializací na poruchy hlasu. Program hlasové terapie bývá individuálně přizpůsoben potřebám pacienta a může zahrnovat nácvik správného dýchání, koordinaci dechu a hlasu, odstranění nadměrného svalového napětí v oblasti krku a ramen, správnou artikulaci, optimalizaci hlasové techniky a hlasová cvičení zaměřená na zlepšení rezonance a hlasové vytrvalosti.
• Chirurgická léčba
  Operační léčba přichází v úvahu tehdy, pokud konzervativní postup není dostatečný nebo je příčinou poruchy hlasu strukturální změna. Nejčastějšími indikacemi jsou hlasivkové polypy, cysty, některé hlasivkové uzlíky nereagující na rehabilitaci, papilomy, ochrnutí hlasivek, nezhoubné i zhoubné nádory hrtanu.

Často kladené otázky

Zdroje:

• https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/22783-aphonia-loss-of-voice
• https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/voice-disorders/symptoms-causes/syc-20353022